CULT OF LUNA - Fire Was Born
Ako osoba nezasiahnutá štúdiovou tvorbou CULT OF LUNA (s výnimkou skvelého „Somewhere Along The Highway“, samozrejme!), ktorú navyše títo Švédi jednoznačne nepresvedčili ani naživo...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dramaturgicky zaujímavý, priamy stret starého a nového sľuboval pohľad na dve skupiny, užívajúce si dnes zhruba rovnakú úroveň diváckeho záujmu, no s diametrálne odlišnými zápismi v pomyselnej kronike tvrdej hudby.
O tom, či je Maleficov pád do hlbín odvrátenej strany vlastnej psýché len hraným kotrmelcom kaskadéra sa možno prieť donekonečna. To, čo dokumentuje s takmer železnou pravidelnosťou pod hlavičkou XASTHUR je však stále pôsobivým svedectvom rozkladu.
Čosi mohla naznačiť už minuloročná nebývalá koncertná aktivita FERMATY s Františkom Griglákom a Fedorom Frešom v zostave, čosi načrtla aj predvlaňajšia reedícia všetkých dosiek COLLEGIA MUSICA (so skvelým zvukom a sprznenými obalmi).
G. Stuart Dalhquist je jednou z najvýraznejšícjh postáv súčasnej americkej metalovej scény. Niekdajší basgitarista BURNING WITCH, GOATSNAKE a SUNN O)))...
Kapela, ktorá ešte nevydala DVD, akoby neexistovala – tak samozrejmou položkou diskografie sa dévédéčka stali. O to prekvapujúcejšie je, že „Lusitanian Metal“ je ešte len debutom MOONSPELL na poli video-nosičov – v tomto svetle naopak neprekvapí...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.