ANAAL NATHRAKH - The Codex Necro
Na počiatku bolo slovo. O tom, že kdesi v priemyselnom strede Anglicka existuje formácia, ktorá aj na prahu tretieho tisícročia dokáže posunúť hranice blackmetalu o kúsok ďalej.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Záslužnej činnosti vynášania archívnych položiek z histórie DG 307 na svetlo sveta zasvätilo lounské vydavateľstvo Guerilla Records nemálo energie. Najčerstvejšou položkou je štrnásť rokov starý záznam z pražského Klubu Jilská: zachycuje Pavla Zajíčka v období pred vydaním dosky „Kniha psaná chaosem“.
Zdá sa, že v Mikulášovom konvoji došlo k palácovému prevratu: šiesteho decembra Viedni darčeky priniesol čert, po tučnom pánovi v červenom ani stopy. Neznamená to však...
Ďalší z projektov, ktoré upútajú v prvom rade zostavou. Pod kryptickým názvom sa skrýva klavíristka Faith Collocia (EVERLOVELY LIGHTNINGHEART) a bubeník Chris Common (THESE ARMS ARE SNAKES).
Jediní svojho druhu, chcelo by sa povedať – alebo, ešte presnejšie, tí poslední. Nie, že by dosť pravých vikingských metalistov stále nedupalo po pódiách celej Škandinávie (a nielen tej)...
Zaškatuľkovať HAMMERS OF MISFORTUNE ako akúsi obskúrnu heavymetalovú kapelu by bolo nepresné, rovnako ako považovať tento sanfranciský sextet za bočný projekt gitaristu SLOUGH FEG.
Na začiatku dvadsiateho prvého storočia to u DARKTHRONE vyzeralo na dojazd na prázdnu nádrž. Zaslúžilí nórski umelci poctivo vydávali album každý rok-dva...
Konsolidovaný koncertný program sľubovali liverpoolskí melancholici už počas letných festivalov. Čas na poriadne turné prišiel v októbri, i keď novinkový album je stále v nedohľadne a od toho predošlého uplynulo už pol dekády.
Kvôli SILVER MT. ZION (tak ich budeme volať) práve teraz počúvam pinkfloydovskú prvotinu „Piper At The Gates Of Dawn“. A hľadám fragment, ktorý Efrim Menuck a jeho vždy-inak-sa-volajúca partia cituje v „1...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.