THE HIVES - Lex Hives
Skandinávští klauni ve fracích se probudili z pětiletého spánku, takže přišel čas znovu pořádně provětrat roztrhaná saka punkově laděným rock´n´rollem a těšit se na nějaký ten strhující koncert...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Problémy s Acem narostly v průběhu roku 1982 do takové míry, že nebylo možné s ním nadále počítat pro potřeby kapely. Navíc předchozími prodejními neúspěchy stále dezorientovaní KISS nějak nemohli najít svůj nový hudební směr.
Vděčné téma srovnávání Slashovy tvorby s tím, co dnes předvádí Axl Rose, bych si dovolil zařadit pouze na úvod této recenze, protože jeho nová deska „Apocalyptic Love“ po všech stránkách reprezentuje právě kytaristovu osobnost a nemá s někdejšími GUNS N´ ROSES zas až tak moc společného.
Když před lety přestal být Brian Warner v kurzu, nezanevřel jsem na něj a vždy jsem si jeho novou nahrávku opatřil, a to i přesto, že jeho poslední dvě alba měla po kvalitativní stránce stejně strmou klesající tendenci jako jeho schopnost šokovat a přitáhnout na sebe pozornost něčím novým a ne zas tak úplně blbým.
Pro hudební fanoušky vzývající metalovou klasiku byl začátek letošního května opravdu zajímavým obdobím. Zatímco v pondělí sedmého se šlo s radostí plnit povinnou docházku na pražský koncert METALLICY...
Slavná americká čtveřice METALLICA zúžila v poslední době intervaly mezi svými vystoupeními na území naší Republiky na pouhé dva roky, takže od roku 2008 jsme ji mohli vidět již potřetí...
O legendární americké kapele KISS už se za bezmála čtyřicet let popsaly tuny papíru, takže je jasné, že nějaké detailní převyprávění její historie není na našich stránkách zapotřebí.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!