WOLFMOTHER - Cosmic Egg
Lídr australských retrařů Andrew Stockdale musel před realizací „Cosmic Egg“ řešit značnou názorovou kolizi uvnitř vlastní kapely, a tak poté, co dal oběma tehdejším spoluhráčům definitivní vale...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skupina FACE OF AGONY jsou slovenští vyznavači poctivého thrashmetalového old-schoolu. Jejich vlastním nákladem vyprodukovaná již čtvrtá nahrávka „Hunting Season Opened“ má všechny předpoklady si v oblasti tohoto kovového najít své příznivce.
VYPSANÁ FIXA se tentokrát rozhodla nahrát své páté řadové album mimo území České Republiky a sice přímo v Londýně, kam se na pár týdnů přesunula spolu s producentem Dušanem Neuwirthem.
Celkem zajímavou skutečnost, že Česká republika vlastní také své QUEENS OF THE STONE AGE, jsem zjistil poměrně nedávno. V případě THE POOH však není přirovnání k slavné stoner rockové sebrance z Kalifornie jen tak nějakým plácnutím do vzduchu...
Zde je aktuální rozhovor s chomutovskými X-LEFT TO DIE, kteří v poslední době vešli ve známost coby předskokani MARILYN MANSON na jejich kontroverzní zastávce v areálu brněnského Velodromu.
Asi jste si netradičního názvu této severočeské skupiny již dávno všimli, protože se v současnosti po několikaletém usilovném hraní vypracovala mezi nejčastěji skloňované pojmy české nezávislé a klubové rockové (potažmo metalové) scény.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.