MARILYN MANSON - The Golden Age Of Grotesque
O něco delší pauza, než na jakou byli dosud fanoušci MARILYN MANSON zvyklí, posloužila skupině po albu „Holy Wood“ k uspořádání věcí pro nadcházející dekadentní období...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Battle For The Sun“ je každopádně velmi ostře sledované album. Zejména kvůli očekávané změně hudebního vyjádření, jakož i změně na bubenické židli, kde před rokem vystřídal Stevea Hewitta potetovaný nováček Steve Forrest.
Mělnicko – pražská formace ANYWAY, pohybující se od počátků své třináctileté existence na tenké hranici mezi hard corem a syrovým rock´n´rollem, právě vypustila do světa své nové (v pořadí již třetí) album.
Je poznat, že se tentokrát ANYWAY snažili nahrát co nejsevřenější materiál, který se prožene vašimi přehrávači jako uragán, a má veškeré ambice zanechat po sobě místo původně útulně zařízeného pokojíku betonovou díru s ohořelými zdmi a odchlíplým linem.
Když před čtrnácti lety navždy zmizel kytarista MANIC STREET PREACHERS Ritchie James Edwards, nezůstal po něm jen osobní automobil nalezený poblíž mostu Severn na jihozápadě Británie...
Už od prvních tónů druhého alba britských THE HORRORS je jasné, že jde o zcela mimořádnou událost. Nestává se totiž často, že by kapela, jejíž debut se před dvěma lety stal (prakticky zadarmo a snad kvůli image) velmi úspěšným...
Ještě nikdy nebylo tak snadné kopnout si do tohoto plakátového dekadenta, jako nyní. Jeho nové album „The High End Of Low“ je totiž poslední kapkou do stále častěji otevírané studnice otázek...
Skupině SUNSHINE v současnosti vychází nové album „MGKK Telepathy“, takže rozhovor s jejich frontmanem Kayem byl jasnou volbou. Cíl byl, mimo několika odboček...
Newyorčané letos nahráli svou nejlepší desku. Takto lakonicky by se dalo jejich třetí album „It´s Blitz!“ zhodnotit. Novinka na rozdíl od svých nervnějších předchůdkyň nabídne daleko kultivovanější hudební výraz...
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.