KREATOR - Coma Of Souls
Tohle album se nakonec stalo jakýmsi vyvrcholením ryze thrash metalového období těchto německých dravců. A byť je mnohými označované za pouhý klon předchozího bestselleru „Extreme Aggression“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poté, co řady Jidášů opustil Rob Halford, skupina nespěchala ve výběru jeho náhradníka. Bylo však předem jasné, že to bude muset být někdo, kdo se na svého předchůdce hlasově alespoň trochu podobá.
Neuvěřitelné se stalo skutečností. Axl Rose, po patnácti letech úhybných manévrů, konečně zrealizoval album „Chinese Democracy“. Jak je známo, z druhdy slavné sestavy je Axl dnes posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda)...
Pokračování cesty po albech britské metalové legendy. Tentokrát došlo na osmdesátá léta minulého století, ve kterých JUDAS PRIEST žali největší komerční úspěchy a zároveň nahráli několik alb...
JUDAS PRIEST, jedna z nejvlivnějších heavy metalových kapel všech dob, byla založena v roce 1970 v průmyslovém srdci britské Midlands - v Birminghamu.
Back In Black (1980) Po tragické smrti Bona Scotta v únoru 1980 vsadila skupina na poměrně neznámého Briana Johnsona (přestože měla nabídky od mnohem známějších jmen) a tento tah jí dokonale vyšel.
Vzhledem ke skutečnosti, že australským AC/DC vychází letos po dlouhé době nové album, rozhodl jsem se okomentovat jejich jednotlivá alba. Celý komentář je napsán ve dvou dílech.
Němečtí DESTRUCTION se prostě v této dekádě chytli. Nejenom že v současnosti vydávají alba se vzrůstající kvalitativní tendencí každý druhý rok, ale posledními díly už mohou směle konkurovat svým vlastním starým klasikám z osmdesátých let minulého století...
Po pěti letech od kontroverzního záseku „St.Anger“ přichází METALLICA s albem, které by jí mělo rehabilitovat a znovu postavit do popředí metalového pelotonu.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.