PARADISE LOST - Tragic Idol
Pokud sledujete dlouhodobě dráhu britských PARADISE LOST, tak pro vás nebude žádnou novinkou, že tahle stěžejní temně metalová formace...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že by se konečně někomu podařilo vrátit Michaela Kiskeho do hry? Napadlo mne hned po prvním poslechu debutu německých UNISONIC. Někdejší metalový kralevic totiž od svého mnohonásobně propíraného vyhazovu z řad HELLOWEEN odmítal dlouhá léta jakékoliv nabídky na svůj možný reunion...
Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat).
První polovina sedmdesátých let je v plném proudu a po klubech kalifornské Pasadeny už dovádí kapela MAMMOTH...
Liverpoolští patologové patří bezesporu mezi nejvýraznější zjevy extrémní metalové hudby první poloviny devadesátých let. Jako kapela vyvíjející se na každém svém albu i oni dělí zástupy fans na několik skupin...
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!