Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud sledujete dlouhodobě dráhu britských PARADISE LOST, tak pro vás nebude žádnou novinkou, že tahle stěžejní temně metalová formace...
Americká kapela MUNICIPAL WASTE se v průběhu uplynulých deseti let vypracovala do pozice stálice a dnes již ve svém ranku patří k zavedeným pojmům.
Bez Uda po mnoha letech nečinosti znovusjednocená legenda germánského heavy metalu - díl druhý. Je třeba říct...
Že by se konečně někomu podařilo vrátit Michaela Kiskeho do hry? Napadlo mne hned po prvním poslechu debutu německých UNISONIC. Někdejší metalový kralevic totiž od svého mnohonásobně propíraného vyhazovu z řad HELLOWEEN odmítal dlouhá léta jakékoliv nabídky na svůj možný reunion...
Známou hispánskou dvojici kudrnáčů snad dnes není třeba nikomu sáhodlouze představovat. THE MARS VOLTA patří bezesporu k nejvýraznějším zjevům na poli americké rockové hudby uplynulé dekády.
Předchozí album newyorských nezmarů („Ironbound“) znamenalo sebejistý návrat k formě zpřed dvaceti let a sklidilo jen a pouze kladné ohlasy.
Když před pěti lety ohlásila věhlasná industriální úderka konec své dlouhé kariéry, přišlo mi to jako předčasné rozhodnutí.
Zdá se, že holandští ASPHYX jsou definitivně v sedle, a tak po minulé nahrávce „Death…The Brutal Way“...
Takovou dávku hudební čerstvosti a neotřelosti bych v roce 2012 od svého největšího oblíbence z řad IRON MAIDEN opravdu nečekal.
CORROSION OF CONFORMITY si lze stále pamatovat zejména jako kapelu devadesátých let, protože právě v té době byla...
Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat).
První polovina sedmdesátých let je v plném proudu a po klubech kalifornské Pasadeny už dovádí kapela MAMMOTH...
Několikrát odkládaný albový návrat kalifornských VAN HALEN je tedy konečně zde. Samozřejmě, v sestavě s legendárním showmanem Davidem Lee Rothem za mikrofonem.
Liverpoolští patologové patří bezesporu mezi nejvýraznější zjevy extrémní metalové hudby první poloviny devadesátých let. Jako kapela vyvíjející se na každém svém albu i oni dělí zástupy fans na několik skupin...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
