ON THE LAST DAY - Meaning In The Static
Vydavatelská stáj Victory Records specializující se zejména na dnes ve Spojených státech tolik populární emotivní hardcore, metal, potažmo rock, nás zásobí rok co rok kvantem na vlas totožných kapel...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vydavatelská stáj Victory Records specializující se zejména na dnes ve Spojených státech tolik populární emotivní hardcore, metal, potažmo rock, nás zásobí rok co rok kvantem na vlas totožných kapel...
Jedna z nejosobitějších thrash metalových kapel se zhruba před čtvrtstoletím zformovala v New Yorku, jako původně punkové těleso. Vlivem vzrůstající obsese jejích členů v soudobé heavy metalové škole z Britských ostrovů...
Asi nejvýznamnější kapelou druhé části thrash metalového boomu na sklonku osmdesátých let byla z počátku nenápadná partička brazilských mladíčků z Belo Horizonte zvoucí se SEPULTURA.
Stálice rozveseleného kalifornského punku sice už nevydává, tak jako před deseti lety, svá alba u major labelu Epitaph, ale stále potvrzuje neutuchající chuť po skládání odlehčených a chytlavých skladeb.
Je skvělé, že díky naší agilní cestovce „Ozzy a Potkan“ můžeme pohodlně a bez větších starostí navštěvovat veškeré zajímavé koncerty v sousedním Německu a tak i zájezd na tuto významnou putovní akci jsem si prostě nemohl nechat ujít.
Polovina osmdesátých let – Düsseldorf . Partička dvacetiletých floutků v odrbaných džískách se rozhodla šokovat metalovou Evropu pořádným kraválem, jehož textová náplň by se povětšinou dotýkala tehdejších politických témat...
Vůdčí kapela druhé fáze thrash metalové vlny, která se přehnala nad zátokou Bay Area v poslední čtvrtině osmdesátých let, vydala svůj v mnoha ohledech památný debut „The Legacy“ právě ve chvíli největšího boomu tohoto žánru a tím pádem si ihned získala srdce široké metalové veřejnosti po obou stranách Atlantiku.
Pojďme se nyní podívat po stopách „trojky“ z „velké thrashové čtyřky“. Skupina ANTHRAX, od nepaměti spjatá s New Yorkem, to neměla na světě vždycky jednoduché a o své místo na slunci se musela porvat ještě o něco vehementněji než řada jiných kolegů.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.