SKID ROW - Revolutions Per Minute
SKID ROW se tedy před třemi lety nadechli ke druhému skoku a nyní svou novou kapitolu s nadšením prodlužují o další zářez. Po comebackovém albu „Thickskin“ zde máme novou kolekci od rebelů z New Jersey...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SKID ROW se tedy před třemi lety nadechli ke druhému skoku a nyní svou novou kapitolu s nadšením prodlužují o další zářez. Po comebackovém albu „Thickskin“ zde máme novou kolekci od rebelů z New Jersey...
Možná jedno z nejočekávanějších rockových alb letošního podzimu na Britských ostrovech přichází na trh právě teď a mladá kapela KASABIAN, která si za svůj název vybrala arménské příjmení vražedkyně a členky fanatického Mansonova gangu Lindy Kasabian...
Ačkoliv PEARL JAM přijeli koncertovat do našeho hlavního města již potřetí v průběhu své obdivuhodně úspěšné a dlouholeté dráhy, viděl jsem jejich vystoupení z mnoha nepříznivých důvodů až nyní.
Britská emocionálně vypjatá formace MUSE přetavující odkaz opěvovaných RADIOHEAD do poněkud dynamičtějšího a rockově klasičtějšího vzorce už patří mezi stálice tamnější rozlehlé kytarové scény.
Hrát převážně za oceánem adorovaný stoner rock není v tuzemských krajinách záležitost zrovna běžná a často slýchaná, z čehož plyne, že moravští FLOOD zde patří mezi skutečně unikátní úkaz co se stylového zaměření týče.
Možná ne ani tak krátkodobý boční projekt Jacka Whitea (THE WHITE STRIPES) jako spíš regulérní dlouhodobá kapela, ve které zmíněný muzikant nezastává zas až tak výhradní postavení jako u výše zmíněné mateřské formace.
Podmračené sobotní dopoledne na západě Čech opravdu nevybízelo k návštěvě podobné venkovní akce, ale jednodenní, zajímavě složený set z tuzemských mainstreamových kapel...
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.