MASSACRA - Signs Of The Decline
Francouzská MASSACRA patřila ve své době (první polovina devadesátých let) mezi nejvýznamnější představitele thrash/death metalu v Evropě a ve své rodné zemi měla tehdy konkurenci jen u stylově mírně spřízněných...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Francouzská MASSACRA patřila ve své době (první polovina devadesátých let) mezi nejvýznamnější představitele thrash/death metalu v Evropě a ve své rodné zemi měla tehdy konkurenci jen u stylově mírně spřízněných...
Od doby, co THE HIVES s průlomovým albem „Veni Vidi Vicious“ vydatně zamávali rockovým světem a vrátili tak do popředí všeobecného zájmu krátké a úderné rock´n´rollové skladby stojící zejména na odkazu původního punku...
IN SO FAR - The Fall (2005) Jižní a jihozápadní Anglie není v dnešní době zrovna kdovíjakou zásobárnou kvalitních rockových kapel, ale čas od času se z této oblasti předhůří Walesu přeci jen ozve určitým způsobem zajímavý soubor.
Jen o něco málo hlasitější britská odpověď na THE STROKES. Tak nějak zkráceně by se dala charakterizovat muzika této kapely, která se zhruba před dvěma roky pomocí svého albového debutu „Razorlight Up All Night“ vydala dobývat popřední místa různých ostrovních rockových žebříčků.
Protože letošní nabídka několikadenního pražského hudebního festivalu United Island Of Prague z mého pohledu nenabízela příliš lákadel, vyrazil jsem do Prahy až v sobotu odpoledne.
Počátkem letošního května má po neuvěřitelných šestnácti letech vyjít nové řadové album švýcarských CELTIC FROST. Proto vezměte tuto letmou rekapitulaci jako předběžné navnadění na dlouho očekávaný novinkový kotouč této bezesporu legendární formace.
Po dlouhých šestnácti letech od posledního řadového alba „Vanity/Nemesis“ (1990) vydávají znovu oživení Švýcaři nové album „Monotheist“, které si bere za cíl oprášit dříve věhlasný název kapely a zároveň v sobě spojit ty nejvýraznější atributy jejich tvorby v jeden funkční celek.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.