KAISER CHIEFS - Employment
Každým rokem se na britské rockové scéně zjeví jako raketa mladá nadějná formace, které po dalších několik málo let leží Ostrovy u nohou. Je vychvalována domácí kritikou...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každým rokem se na britské rockové scéně zjeví jako raketa mladá nadějná formace, které po dalších několik málo let leží Ostrovy u nohou. Je vychvalována domácí kritikou...
Moderní chytlavý a rychlý punk se silným politickým podtextem, to jsou Američané PROPAGANDHI, kteří na sklonku loňského roku vydali již svou čtvrtou dlouhohrající desku a kteří patří k předním skupinám prezentovaných nezávislou vydavatelskou firmou Fat Wreck z Kalifornie.
Už svým úspěšným eponymním debutem vzali skotští FRANZ FERDINAND vítr z plachet veškeré konkurenci současných kytarově orientovaných retro kapel. Druhá deska tak byla očekávána s velkým napětím a měla potvrdit pozice vůdčích představitelů současné britské rockové ligy.
Američané BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB patří k vlajkonošům kytarového retra, jehož velký boom odstartoval na počátku této dekády. V souvislosti s jejich muzikou prezentovanou na předchozích dvou albech se často mluvilo o ovlivnění kytarovou indie scénou konce osmdesátých let...
Finsko bylo na samém počátku osmdesátých let zemí pro rockovou muziku velmi netradiční, exotickou a fakt, že se tenkrát několika dvacetiletým klukům podařil hudební průlom nejen na Britských ostrovech...
Kdo jsou HANOI ROCKS? Finská street rocková legenda, libující si v cikánském způsobu života, jejíž lesk před více než 20-ti lety vyhasl díky tragické autonehodě jejich anglického bubeníka a hlavního maskota Nicholase „Razzle“ Dingleye (viz profil).
Novinka „Playing The Angel“ potvrdila zvěsti o návratu k temnější a elektroničtější formě vyjádření, stejně tak jako nevyslovený fakt, že DEPECHE MODE za posledních 15 let nenahráli po sobě dvě podobné desky.
Durstovi LIMP BIZKIT už na minulé desce „Results May Vary“ vařili z vyčpělé vody a bez odešlého kytaristy Wese Borlanda předložili materiál, jehož trvanlivost i přes občasné svěží hitové ambice nebyla z největších.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.