Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé album rozzuřených Švédů slouží i v dnešní době jako důkaz, že tahle mrtvolná parta patřila na počátku devadesátých let k naprosté špičce deathmetalového žánru...
Byť šlo v případě RED HOT CHILI PEPPERS o band zkušený a na scéně již nějakou dobu ustálený, jejich vpád do elitního klubu legend, jež měnily hudební historii...
Když budeme mít velké štěstí, tak se ještě někdy můžeme dočkat doby, kdy párkrát za dekádu vyjde album, které svým vnitřním kouzlem a upřímností doslova zbourá neměnná pravidla charakterizující tvorbu všech jeho současníků kolem...
Historie hardrockové hudby zná několik málo případů, kdy se letitý umělec, nebo kapela mající v určité době to nejlepší už dávno za sebou, dokázal znenadání vyhoupnout k ještě větším úspěchům...
Americký hardrockový kvartet MR. BIG získal věhlas na počátku devadesátých let zejména díky svému velmi úspěšnému druhému albu „Lean Into It“ (1991) a hlavně díky baladické skladbě „To Be With You“...
Už jenom v tom, jak nekriticky zbožňují některé své domácí kapely, se právě Britové liší od celého zbytku Evropy, který, přiznejme si to otevřeně, je svým vkusem v případě rockové hudby úplně někde jinde.
Jak známo, boom funk metalu, vzedmutý na sklonku osmdesátých let, měl velmi krátké trvání. Osobně jsem však patřil k těm posluchačům, kteří tento subžánr nějakým způsobem adorovali a přišel jim sympatický...
Kolaborace mezi známými umělci by měly většinou plnit tu funkci, že si při této příležitosti obě dotyčné strany vyzkoušejí nové věci, vzájemně si tak nějak pomohou obohatit vlastní diskografie a dostanou se hudebně i skladatelsky na jiný (v lepším případě i vyšší) level...
Diamant celé death metalové scény, vzedmuvší se na Floridě na přelomu osmdesátých a devadesátých let, a bez diskuzí jedno ze stěžejních děl v rámci kompletní diskografie Andělů.
Začátek parného léta roku 1991 se u mne tehdy nesl ve znamení tohoto powermetalového tornáda z New Jersey. Dodnes si pamatuji, jakou lahůdkou ve své době bylo právě druhé album stále ještě nadějných SKID ROW.
Dvacet let je přeci jen dlouhá doba, ale kdo nejste přímo žánrovými sledovači, věřte, že tenkrát měli svého pořádně silného zástupce mezi deathmetalovou elitou také Němci.
Jedna ze stěžejních metalových akcí letošního podzimu se konala poměrně netradičně v prostoru Meet Factory, což je barák stojící poblíž kolejiště nedaleko Smíchovského nádraží.
Kalifornská powermetalová stálice osmdesátých let musela krátce před započetím prací na její čtvrté a nejlepší desce čelit těžké ráně osudu.
Podzimní emise nového řadového alba bývalého frontmana amerických hardrockerů SKID ROW se sice dostala na trh tak nějak nenápadně, ale rozhodně z ní mám velmi dobrý pocit.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
