Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američané HAWTHORNE HEIGHTS se zformovali na sklonku roku 2001v Daytonu, stát Ohio. Kapela, která označuje svou tvorbu jako „post hardcore and screamo“ podepsala loni smlouvu na vydání první desky s firmou Victory Records.
Na předposlední červnový den připadla akce, kterou bych nazval svátkem rock´n´rollové muziky. Hlavní lákadlo, americký zpěvák LENNY KRAVITZ se svým doprovodným bandem byl doplněn o velice silné předskokany – rovněž americké garáž rockové naděje BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB a o něco zkušenější brity STEREOPHONICS.
Sebranku okolo desperáta Lemmyho Kilmistera netřeba nějak sáhodlouze představovat, a tak přejdu ihned k podstatě věci, a tou je recenze jejich právě vycházejícího...
Ještě před pár týdny jsem tuto kapelu vůbec neznal, ale když do redakce dorazily promo nahrávky a tato byla označená podtitulkem „něco jako SONIC YOUTH“...
Historie hard rockové kapely SKID ROW z New Jersey dokazuje, jak je v hudebním businessu úspěch a sláva pomíjivá. Tato žhavá raketa se prohnala americkou scénou přelomu 80.
Koncertní severoevropská stálice GLUECIFER z norského Osla se po necelých dvou letech připomíná svým již pátým studiovým albem. Kapela hlásící se spíše k punkovější větvi severského rock n´rollu nikdy nenatočila žádné převratně objevné album a myslím...
A máme tady třetí pocomebackovou řadovku německých řezníků z DESTRUCTION. Album sice vyšlo již před půl rokem, ale ke mně se dostalo až s několika měsíčním zpožděním.
Melissa Auf Der Maur – sympatická zrzka , která po většinu 90. let tvrdila svou baskytarou sound špinavě rockovým HOLE, se vypracovala na celebritu amerického rocku.
Americká hard rocková kapela TESLA patřila v osmdesátých letech ve své domovině k vůbec nejoslavovanějším souborům. Svědčily o tom natřískané stadióny i milionové prodeje jejich prvních alb.
Nejdůležitější americká rocková kapela přelomu milénia, velebené děti kukuřice, do nás rvou jedno skvělejší album než druhé. Po předloňském mainstreamověji orientovaném „Untouchables“...
Po překvapivém rozpadu emo-corových AT THE DRIVE - IN v roce 2001, kdy se kapela rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, vzniklo na rok a půl po této hodně nadějné kapele citelné vzduchoprázdno.
Dlouho očekávaný a avizovaný come back kalifornských šarlatánů JANE´S ADDICTION se uskutečnil v loňském létě. Frontman Perry Farrell spojil opět, po létech věnovaných kapele PORNO FOR PYROS i vlastnímu sólovému projektu...
Plzeňská kapela SAD natočila v loňském roce debutové dvoupísňové demo. Skupina, která vystupuje ve složení Jana Zahradníková - zpěv (dříve INTERITUS, TYCHO DE BRAHE)...
Dodnes si pamatuji na jaro 1991, kdy jsem do zblbnutí sjížděl jejich poslední album „Act III.“, kterým se kapela vydala mnohem sofistikovanějším směrem...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
