MEGADETH - Killing Is My Business... And Business Is Good!
Vzniku jedné ze stěžejních kapel americké thrash metalové scény předcházelo mnoho zlé krve, vždyť Mustaineův legendární vyhazov od METALLICY fanoušci rozebírají ještě dnes.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzniku jedné ze stěžejních kapel americké thrash metalové scény předcházelo mnoho zlé krve, vždyť Mustaineův legendární vyhazov od METALLICY fanoušci rozebírají ještě dnes.
Jako když mezi otroky na plochu starodávného římského Kolossea vypustíte několik vyhladovělých lvů, tak nějak by se dal charakterizovat obsah jejich předcházejícího mistrovského díla „The Blackening“.
Už nějakou dobu je patrné, že právě horoucí jihoamerický kontinent patří mezi nepodceňovatelné fanouškovské bašty rockové hudby. Jak známo, tamní šílenci dokáží spolehlivě navodit neopakovatelnou atmosféru (ostatně i IRON MAIDEN o tom něco vědí)...
Frontman kultovních finských street rockerů HANOI ROCKS Michael Monroe je nezdolný rock´n´rollový nezmar, který se za těch třicet let na scéně (a to i v časech nečinnosti jeho mateřské kapely) nikdy nezastavil.
V době nástupu ARCTIC MONKEYS na světovou scénu nebylo ostrovní kapely, o které by se více diskutovalo jako o „té do budoucna nejnadějnější“. Tamnější kritika nešetřila přirovnáními k ranému období THE WHO a sheffieldští Opičáci měli před sebou nelehký úkol: zažehnout plamen jejich vlastní...
Poctivé heavy metalové řemeslo od SAXON potěší v každé době, ale letos musím tuhle legendu obzvlášť pochválit, protože jejich nová kolekce „Call To Arms“ v sobě skloubila všechny klady tvorby těchto nezdolných Britů z jejich nejslavnější éry...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.