ARTILLERY - My Blood
Navázat po dlouholeté pauze na přetrženou nit je vždy těžké. Něco o tom vědí i dánští thrashmetalisté z ARTILLERY. Kapela známá svým chlapáckým přístupem a nemalým tahem na branku...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další srovnávačku absolvují dvě poměrně známé evropské kapely, které kromě skutečnosti, že v jejich čele stojí výrazná frontmanka doposud nespojovalo zhola nic...
Středověcí poslové temnot uhánějí na vranících rozvalinami zmrzlé severské země, aby šířili zkázu všemu Bohu oddanému. Neprostupná temná noc je jejich útočištěm a okultní rituály zdrojem jejich horoucí energie.
Další z velkých thrashmetalových klání hostila tentokrát moravská metropole Brno. Styl, který zažíval své nejlepší chvilky ve druhé polovině osmdesátých let je v poslední době hodně v kursu...
Díky obrovské evoluci jakou zaznamenala extrémní metalová hudba za poslední čtvrtstoletí je dnes fenomén BATHORY vnímán mnoha rozdílnými způsoby, zastávajícími na tvorbu této kapely často zcela opačná stanoviska.
Ačkoliv jsme si za ty roky zvykli na celý ten pravidelný koloběh hudebního průmyslu, na všechny ty trendy, které s velkým jásotem přicházejí, aby se kolem nich vše po několika málo letech hroutilo...
Strastiplná cesta osmdesátými lety poznamenaná rozchodem a soudní tahanicí s Bronze Recordings, nepříliš výhodným přestupem ke stejně vykutáleným GWR (obě vydavatelství na tři roky po rozchodu s MOTÖRHEAD prakticky zabraňovala kapele cokoliv nahrát)...
Pozoruhodná kariéra Lemmyho Kilmistera coby nezdolného rockového barda, který se stal za těch pětatřicet let u MOTÖRHEAD doslova synonymem opravdovosti a zanícení pro surový rock ´n´ roll...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.