ARTILLERY - My Blood
Navázat po dlouholeté pauze na přetrženou nit je vždy těžké. Něco o tom vědí i dánští thrashmetalisté z ARTILLERY. Kapela známá svým chlapáckým přístupem a nemalým tahem na branku...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další srovnávačku absolvují dvě poměrně známé evropské kapely, které kromě skutečnosti, že v jejich čele stojí výrazná frontmanka doposud nespojovalo zhola nic...
Středověcí poslové temnot uhánějí na vranících rozvalinami zmrzlé severské země, aby šířili zkázu všemu Bohu oddanému. Neprostupná temná noc je jejich útočištěm a okultní rituály zdrojem jejich horoucí energie.
Další z velkých thrashmetalových klání hostila tentokrát moravská metropole Brno. Styl, který zažíval své nejlepší chvilky ve druhé polovině osmdesátých let je v poslední době hodně v kursu...
Díky obrovské evoluci jakou zaznamenala extrémní metalová hudba za poslední čtvrtstoletí je dnes fenomén BATHORY vnímán mnoha rozdílnými způsoby, zastávajícími na tvorbu této kapely často zcela opačná stanoviska.
Ačkoliv jsme si za ty roky zvykli na celý ten pravidelný koloběh hudebního průmyslu, na všechny ty trendy, které s velkým jásotem přicházejí, aby se kolem nich vše po několika málo letech hroutilo...
Strastiplná cesta osmdesátými lety poznamenaná rozchodem a soudní tahanicí s Bronze Recordings, nepříliš výhodným přestupem ke stejně vykutáleným GWR (obě vydavatelství na tři roky po rozchodu s MOTÖRHEAD prakticky zabraňovala kapele cokoliv nahrát)...
Pozoruhodná kariéra Lemmyho Kilmistera coby nezdolného rockového barda, který se stal za těch pětatřicet let u MOTÖRHEAD doslova synonymem opravdovosti a zanícení pro surový rock ´n´ roll...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.