Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na Slovensku a v Čechách funguje množstvo kultúrnych inštitúcií, no ako sú na tom hudobné kluby? Tento článok by mal byť prvým zo série, ktorým sa pokúsime popísať a preskúmať momentálny stav v našich dvoch republikách.
Otec bieleho soulu, ako tiež zvyknú titulovať Joa Cockera, navštívil Košice v rámci Hymn For My Soul Tour, ktoré prebieha na podporu predaja umelcovho aktuálneho albumu.
Koncert rockového zoskupenia okolo Michaela Kocába a Klaudia Kryšpína pod názvom PRAŽSKÝ VÝBĚR II sa konal v dosť netradičných priestoroch košického Štátneho divadla.
NIGHTINGALE som mal vždy rád hlavne preto, že Dan Swanö (EDGE OF SANITY, BLOODBATH, GODSEND, atď.) si týmto projektom robil a robí radosť a v neposlednom rade aj preto...
Na prvé stretnutie so skupinou cyklometalistov nemám dobré spomienky. Druhýkrát som ich stretol, keď sa na svojich tátošoch dorútili na jeden z „mnohých“ košických koncertov.
Koncert v znamení slovensko-maďarskej vzájomnosti sa konal práve v čase vyostrených vzájomných medzištátnych vzťahov a jeho konanie potvrdzuje tvrdenia...
Najprv som bol prekvapený, že táto formácia ešte existuje, veď od vydania „Secrets Of The Sun“ prešli plné štyri roky, počas ktorých o DYSANCHELY nebolo nič počuť.
Krst nového albumu WAYD bol dobrý dôvod na návštevu Prešova, liahne slovenskej popovej scény a rodného mesta týchto avantgardných death metalistov. A ňby som nechodil okolo horúcej kaše...
KIILCHAIN sa za krátku dobu stali prekvapením slovenskej scény, krátko po svojom vzniku sa im podarilo zlomiť mýtus o malom počte koncertných príležitostí a nemožnosti preraziť v zahraničí.
Posledná radovka tejto bande vyšla koncom deväťdesiatych rokov a potom sa okolo nich rozhostilo ticho, ktoré trvalo až do roku 2005. Aj potom hudobným svetom len čas od času prebleskli správy o tvorbe nového materiálu a kompletizácii zostavy...
Povstanie z prachu. Keď sa povie MEKONG DELTA, niekomu sa vybaví súbor vodných ramien a močiarov kdesi v bývalej Indočíne, vyústenie rieky dlhej cez 4000 kilometrov...
Fedor Frešo uviedol začiatok koncertu a zároveň sa ospravedlnil takto: „keď vám poviem, prečo meškáme, ani mi neuveríte, preto len krátko - išli sme cez Budapešť.
Už niekoľko rokov považujem formáciu WAYD za najlepšiu a najinvenčnejšiu metalovú kapelu na Slovensku a doteraz som nenatrafil na dôvod tento môj názor zmeniť.
Nenápadná osoba stojaca v pozadí prog-rockového projektu NOSTRUM sa dnes angažuje ako gitarista u post-grindových OBLITERATE. Témou rozhovoru sú nielen tieto dve skupiny...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
