CYCLONE TEMPLE - I Hate Therefore I Am
Sú skupiny, ktoré sa vám pozdávajú, počúvate ich, no prejde nejaký čas a pomaly ich zo svojho playlistu vyraďujete, a povedzme po desiatich rokoch si už na nich ani nespomeniete.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spočiatku som mal obavy ohľadom návštevnosti, pretože o devätnástej, kedy sa mal podľa plagátu koncert začínať, bolo v klube asi dvadsať ľudí, pričom jeden z nich dokonca spal na stole.
SADIST sa po rokoch vrátili nie len na koncertné pódia, ale prišli aj s novým albumom. Práve tieto skutočnosti mi nedali, aby som nepoložil niekoľko otázok šedej eminencii týchto techno-metalových čarodejníkov.
RED HARVEST si k svojim pätnástym narodeninám podarovali nosič s názvom "Harvest Bloody Harvest". Dostala sa mi do rúk limitovaná edícia vo vkusnej kovovej krabičke a (oproti normálnej verzii) aj s niekoľko málo bonusmi.
Vcelku nečakaným prekvapením bola účasť predkapely v podobe bandy DOMINICI. Až po koncerte sa mi podarilo zistiť, že DREAM THEATER svojho bývalého spoluhráča prizvali ako predskokana len na tri zastávky ich aktuálneho tour (Linz...
DVD „Digital Connectivity“ som dostal do daru pri jednej zvláštnej príležitosti pred pár rokmi. Netajím, že som sa mu nadmieru potešil, hoci už v tých rokoch môj zápal pre FEAR FACTORY strácal na obrátkach.
RED HARVEST prešli od roku 1992, kedy im vyšiel debut, riadne dlhou a tŕnistou cestou. Prekonali mnoho nástrah a niekoľko prerodov, aby v tomto roku vyvrhli na svetlo sveta svoje nove dieťa „A Greater Darkness“.
INSANIA v týchto dňoch vydáva svoj už v poradí siedmy radový počin a práve jeho očakávanie ma primälo položiť pár otázok Polymu a jeho spoluhráčom. Polyho trpezlivosť...
V poslednej dobe akoby sa roztrhlo vrece s koncertmi veľkých mien v košickej Steel Aréne. Tentoraz, ale organizátor siahol na nie príliš mediálne známy...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.