TWELFT GATE - Threshold Of Revelation
Cédečko Američanov TWELFT GATE som si vybral na slepo z jednej veľkej redakčnej krabice, pretože sa mi zapáčil obal. Túto mačku vo vreci som si doniesol domov a nejaký ten čas som sa k nej nedostal.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cédečko Američanov TWELFT GATE som si vybral na slepo z jednej veľkej redakčnej krabice, pretože sa mi zapáčil obal. Túto mačku vo vreci som si doniesol domov a nejaký ten čas som sa k nej nedostal.
O DOG EAT DOG nebolo nejaký ten rok vôbec nič počuť a zrazu sa ku mne dostala informácia, že sa títo Amerikánci ukážu v našich končinách. Bol som prekvapený...
Chodiť do metropoly našich južných susedov za dobrými koncertami je už takpovediac údelom slovenských hudobných fanúšikov. Väčšina hviezd svetového hudobného neba našu domovinu obchádza...
Tohto roku návštevníkov festivalu Hodokvas čakalo niekoľko podstatných zmien. Prvou bola zmena miesta konania, po prvýkrát sa festival konal v areáli letiska mesta Piešťany.
Pamätám si časy, keď TESTIMONY chodili hrať koncerty do Košíc tak často, ako sa len dalo. Táto dnes už legenda vždy prilákala na svoj koncert davy. Nezabudnuteľným zážitkom pre mňa ostane ich posledný koncert v Košiciach...
Tento veľmi zaujímavý rozhovor vznikol pôvodne pre isté nemenované tlačené periodikum. No keď bol napísaný, zistilo sa, že sa v ňom nenachádza dostatok miesta na jeho publikovanie.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.