AENEAS - Vždy hráme ako o život, nikdy nevieš, ktorý koncert je posledný
Aktuálne promo od tejto ambicióznej slovenskej rockovo-metalovej skupiny sme na našej stránke prednedávnom zrecenzovali. A keďže ide o naozaj zaujímavú bandu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aktuálne promo od tejto ambicióznej slovenskej rockovo-metalovej skupiny sme na našej stránke prednedávnom zrecenzovali. A keďže ide o naozaj zaujímavú bandu...
Na istom zahraničnom hudobnom portáli sa objavil rebríček najväčších hudobných uleteností, o poradí ktorých rozhodovali čitatelia hlasovaním. Okrem iných podivuhodností (MESHUGGAH...
Dá sa vôbec na tento album napísať objektívna recenzia? Asi áno, len či to dokážem aj ja, to neviem, nie som si istý. Pýtate sa ma prečo? Som takpovediac nekritickým obdivovateľom kapely PINK FLOYD (ak však nedôjde na ranú tvorbu kapely)...
Vydavateľ vypustil knihu slávneho autora knihy „Hlava 22“ s takýmto komentárom: „Román legendárního amerického spisovatele Josepha Hellera je závažným a znepokojivým dokumentem o soudobé krizi americké rodiny a společnosti vůbec...
S tradičným oneskorením začali akciu Košičania OWNBLISS. Táto kapela je projektom hudobníkov z viacerých košických kapiel (PROS & CONS, DEFENDER, SPADE).
Ako prví zahrali v Budapešti domáci MOON OF SOUL, aj napriek tomu, že chlapi vedia hrať, tak ich celková produkcia nestála za veľa. Ich prítomnosť na tejto akcii bola skôr prekvapením nepríjemným...
Koncert sa mal začínať o 19:00, no ako je už zvykom (nie veľmi dobrým), o tomto čase na mieste nebola ešte ani pódiovka, nehovoriac o tom, že tam neboli ešte ani kapely.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.