Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
GOREFEST boli vždy pojmom, či už vo svojich začiatkoch, či v čase svojej najväčšej slávy, alebo teraz, keď sa rozhodli vrátiť na scénu. Každým svojim albumom dokázali prekvapiť a nadchnúť...
SKYFORGER sa v blízkom čase chystá na mini turné po Čechách a Slovensku, pri tejto príležitosti som sa rozhodol, že túto bandu vyspovedám. No keďže som o nich nič nevedel a nechcel som stvoriť ničnehovoriaci a nudný rozhovor...
O skoro utajenom koncerte PRAŽSKÉHO VÝBĚRU v Košiciach som sa dozvedel asi mesiac dopredu, no aj to len zásluhou náhody. Mnoho ľudí o tomto koncerte nevedelo ani v deň koncertu.
SCEPTIC u nás nie je veľmi známa kapela, na druhej strane sa nedá povedať, že by vás tu nik nepoznal. Skús nám teda priblížiť vašu skupinu, povedz niečo o jej histórii...
Pri hrabaní sa na internete som natrafil na správu z tábora poľských SCEPTIC o tom, že momentálne pripravujú nový album s názvom „Internal Complexity“.
Nespomínam si už celkom presne, či práve „Nothingface“ bol prvý album od VOIVOD, ktorý som počul. No s určitosťou môžem povedať, že tento album ma začiatkom deväťdesiatych rokov natoľko zaujal...
Uplynul rok a znova sa koná pre posledný augustový víkend tradičný RocKeFest. Za túto akciu môžu Košičania a všetci návštevníci festivalu ďakovať hŕstke nadšencov združených v okolí kapely NAŠA VEC.
Štvrté album Frantíkov CARNIVAL IN COAL, ktoré sa mi dostalo do rúk je pre mňa prekvapením, ale príjemným. Zase sa mi dostal do rúk album, kde sa genialita snúbi so šialenstvom.
Keďže si moji redakční kolegovia rozdelili všetky metalové festivaly, tak mi neostávalo nič iné, ako ísť rozširovať hudobné obzory redakcie na multimediálny aternatívno-rockový a punkový festival.
K tvorbe tohto interpreta sa dostávam len veľmi sporadicky, ale keď sa k nej konečne prepracujem, tak o to radšej. Tento koncepčný album demonštruje Vaiovu virtuozitu...
Túto kapelu som akosi obchádzal a okrem toho, čo som sem-tam zazrel v TV (kto ma pozná, tak vie, že TV sledujem len veľmi málo a aj to len náhodne), som o LIQUID BOOGIE ROLL toho veľa nevedel.
Kapela sa po dlhých rokoch znova vrátila na scénu a to nie hocijako, ale hneď na TV obrazovku a najdrahším videoklipom, aký sa kedy u nás natočil. Aj CD s názvom „Inverzia“ stojí za to a preto som sa rozhodol...
Sľúbil som, že napíšem na tento album recenziu, a pretože svoje sľuby sa snažím plniť, tak vkladám CD do mechaniky. Síce som hudobne troška inde a nu-metal nie je práve mnou najpreferovanejší štýl...
Nahrávka kapely, ktorú tvoria zaujímavé osobnosti metalovej scény sa mi dostala do rúk celkom náhodou. Dohodil mi ju jeden známy, ktorý na mňa prekvapivo pravidelne vyťahuje zaujímavé veci.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
