NAPALM DEATH, DIECAST, SANATORIUM, ALAMOGORDO - Žilina, Guru klub - 22. júna 2005
Do klubu som dorazil niekedy tesne po začiatku akcie a pódium už okupovala kapela ALAMOGORDO. Pekné to bolo, veľmi sa mi páčila… :o) Myslím ich basgitaristka.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do klubu som dorazil niekedy tesne po začiatku akcie a pódium už okupovala kapela ALAMOGORDO. Pekné to bolo, veľmi sa mi páčila… :o) Myslím ich basgitaristka.
Martin Belobrad a kapela SANATORIUM patria k stáliciam našej scény. Keďže sa predčasne vrátili z Európskeho tour, ktoré sa minimálne pre nich, skončilo za nie práve najlepších okolností...
OBLITERATE, kapela, ktorá je pre údajne kopírovanie NAPALM DEATH mnohými zatracovaná, a kvôli hráčskym výkonom a nasadeniu mnohými vynášaná do neba. No nech už na nich máte akýkoľvek názor...
Kapela WENDIGO ma veľmi zaujala a priam prekvapila svojou kvalitnou produkciou, ktorú som mal možnosť zhliadnuť na koncerte FATES WARNING v Budapešti.
V deň, keď v bratislavskom Babylone mali hrať EVERGREY, som sa vybral do Bratislavy, no cieľ mojej cesty mal celkom iné súradnice. Namiesto do Babylonu som sa vybral do Incheby...
Na túto akciu ma vylákalo skôr to, že som nevedel čo s voľným časom, ako to žeby ma nejako extra lákali kapely. Zo zúčastnených kapiel som poznal len LOCOMOTIVE...
Debut tejto black metalovej úderky s názvom „In Cold Being“ vyšiel v týchto dňoch u KRV records (sublabel FORENSICK MUSIC). Hoc ide o vcelku neznámu bandu...
O tom, že na tento koncert pôjdem, som nepochyboval hneď v tú sekundu, ako som sa dozvedel, že bude. Všetko ostatné bolo už len otázkou technického riešenia...
Na tento prevažne blackmetalovo orientovaný koncert som sa vybral len kvôli skupine E-FORCE, ktorá ale black metal nehrá. Ja osobne nejako veľmi black nemusím a je len veľmi málo blackových kapiel...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.