NAPALM DEATH - Som i nie som komunista (rozhovor s Barneym Greenwayem)
Mark Barney Greenway je charizmatický frontman britskej grindcoreovej legendy, ktorý to má, ako sa zvykne hovoriť, „v hlave pekne usporiadané“.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mark Barney Greenway je charizmatický frontman britskej grindcoreovej legendy, ktorý to má, ako sa zvykne hovoriť, „v hlave pekne usporiadané“.
Miloslav Urbanec alias Čurby je v našich končinách známy ako jeden z najúspešnejších organizátorov koncertov extrémneho metalu.
Z Obscene Extreme festivalu sa stal nielen československý metalový fenomén, ale už aj globálny. Čo nám k tomu povedal otec tohto fenoménu si prečítajte nižšie.
Martina Lukáča poznajú čitatelia nielen ako jedného z najaktívnejších členov redakcie Metalopolis, no i z jeho pôsobenia v kapele NOMENMORTIS. Ale skutočným dôvodom na tento rozhovor sa stalo vydanie knihy Monstronomicon...
Ukrajinskí deathmetaloví bojovníci sa ústami svojho frontmana a gitaristu rozhovorili nielen o pripravovanej novinke a minulosti, ale aj o súčasnej situácii na Ukrajine.
Ocenenia za hudobné nahrávky sa rozdávajú po celom svete, pričom víťazi tých najprestížnejších sa aspoň na čas spravidla preslávia...
Mohlo by sa zdať, že v tomto prípade ide len opakovanie už mnohokrát napísaného a ukazaného - nie je to tak. Autor si dal záležať na tom, aby popisované udalosti nielen tvorili jednoliaty celok...
Stálica českej a slovenskej scény o sebe dala vedieť ôsmym albumom a aj napriek tomu, že u nás už zopár rozhovorov s jej spevákom Polym objavilo...
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.