KING DIAMOND - Silver Spring, The Fillmore - 28. října 2024
Ten nápad se zrodil během okamžiku, chvilku poté, co mi kolega Louis přihrál aktualitu o právě avizovaném severoamerickém turné Kinga – Diamonda přitom nebylo třeba vůbec zmiňovat...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten nápad se zrodil během okamžiku, chvilku poté, co mi kolega Louis přihrál aktualitu o právě avizovaném severoamerickém turné Kinga – Diamonda přitom nebylo třeba vůbec zmiňovat...
To byl fofr! Když jsem v pátek večer parkoval kousek od zlínského “Masters of Rock Café”, zbývalo patnáct minut do osmé večerní a mě by vůbec nenapadlo...
Příznivci melodického power metalu, zejména pak všichni milovníci fantasy a Tolkienovy mytologie, dostali čtvrtou adventní neděli jedinečnou šanci nadělit si pod stromeček zážitkový večer.
Všechny poházené páteční kelímkáče během noci zřejmě vyzobalo stádo cvičených vrabců a tak se první nesmělé sluneční paprsky opírají do zatím ještě poklizeného areálu...
Plzeňský kraj dal světu nejenom hádejte co, ale i jeden velice dobrý a dnes už poměrně široké veřejnosti známý hudební festival ve Spáleném Poříčí, který rok od roku získává na popularitě – BASINFIRE FEST (BFF) – letos konaný v termínu 27.
Ranní slunce mě vyhání ze stanu krátce před desátou. Sadem mezi stany krouží místní „podnikatel“ a nabízí vychlazeného Zubra rovnou do spacáku. To já si raději zajdu na snídani do města.
Letošní, v pořadí teprve druhý, ročník hudebního open-air festivalu Masters of Rock nejenom že překvapil svým “paralelním“ průběhem v moravských Vizovicích a slovenském Senci...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.