Stephen King - ROZPRÁVKA
Stephen King práve dnes oslavuje 77 rokov! Ako lepšie osláviť jeho pozoruhodnú a miliónmi čitateľov po celom svete ospevovanú tvorbu než recenzentskou ódou na jedno z jeho najnovších diel?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V súvislosti so slovenským koncertom DREAM THEATER, ktorý sa pri príležitosti veľkej oslavy 40. výročia vzniku kapely odohrá v stredu 30.
Tak a máme po Wackene. Šťastne sme dorazili domov, tých niečo cez tisíc kilometrov ubehlo opäť ako nič. Dva dni oddychu a premýšľania nad všetkými tými silnými dojmami z metalovej mekky a poďme zase oslavovať živú hudbu na najobľúbenejší festival našej redakcie – Brutal Assault.
Všetko je oneskorené v toto slnečné sobotné dopoludnie. AVANTASIA hrali skoro až do druhej; kým som sa dostal do stanu...
Keď píšem tieto riadky v piatok ráno, na novinársky stan v bekstejdži Wackenu padá jemný dáždik. Počasie je stále skvelé...
Takéto dobré počasie si snáď ani nezaslúžime. Toto si hovorím už tretí deň a zrejme s tým neprestanem až do sobotného večera.
Letná festivalová sezóna roku 2024 je tu už o pár dní a pre nenásytných fanúšikov SLAYER v našich končinách sa tu črtajú hneď dve možnosti vidieť prvé európske koncerty Kerryho Kinga s jeho novým projektom.
Nedeľa je najhorší deň v týždni. Psychická náročnosť vyplývajúca z čudného vákua medzi víkendovým oddychom a pocitom blížiaceho sa pracovného či školského napätia zmáha aj tie najsilnejšie charaktery; bez ohľadu na to...
Vždy som sa čudoval ľuďom, ktorí sa počas letnej dovolenky vracajú stále na tie isté miesta. Mestá, pláže, reštaurácie...
Tak a máme to za sebou. Festivalový maratón nám uzavrela sobota, ktorá svojou kvalitou v ničom nezaostávala za predchádzajúcimi štyrmi dňami.
Obľúbený slovenský metalový fotograf Martin Mayer to v piatok večer zhrnul veľmi presne – nevládzem, nohy mi zdreveneli...
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.