BLAZE BAYLEY - Nikdy sa nevzdávajte!
Pravdepodobne najnáročnejší rozhovor, aký som kedy robil. Iba niekoľko týždňov pred jeho termínom Blazeova manželka a manažérka Debbie upadla po mozgovej príhode do kómy.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pravdepodobne najnáročnejší rozhovor, aký som kedy robil. Iba niekoľko týždňov pred jeho termínom Blazeova manželka a manažérka Debbie upadla po mozgovej príhode do kómy.
Keď našinec číta v slovenskej tlači o Oskarovi Rózsovi, má pocit, že sa ho cez riadky dotýka hudobný génius. Novinári, dokonca aj tí zdanlivo súdni a kritickí...
Ťažko si predstaviť lepšie zahájenie letnej koncertnej sezóny. Organizátori tradičného Topfestu pri Novom Meste nad Váhom to vyriešili šalamúnsky hneď z viacerých pohľadov.
Metalovým svetom riadne otriasa thrashová horúčka. Popri kvalitne našliapnutých nových kapelách typu MUNICIPAL WASTE alebo WARBRINGER s prehľadom a rutinou valcujú mladú nadržanú konkurenciu svojimi novými albumami aj veteráni ako DEATH ANGEL...
Piano Club môže závidieť Trenčanom minimálne celé Slovensko. Krásny kultúrny stánok, v porovnaní s ktorým vyzerajú nitrianska Stará Pekáreň či bratislavský Randal ako smutné zapuchnuté kobky.
Zhudobniť najtemnejšie myšlienky, plaziacu sa depresiu, temnotu požierajúcu celého človeka - o to sa snaží množstvo metalových kapiel už celé roky. Dnes už môžeme len s úsmevom spomínať na začiatky deväťdesiatych rokov a šoky...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.