GADGET, UPRISE - Nitra, naOZZaY - 10. septembra 2006
Toto je grindcore, aký mám rád! Presne táto myšlienka mi jediná zostala v hlave po nemilosrdnom zvukovom čistení mozgov v podaní majstrov hluku z Česka a Švédska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto je grindcore, aký mám rád! Presne táto myšlienka mi jediná zostala v hlave po nemilosrdnom zvukovom čistení mozgov v podaní majstrov hluku z Česka a Švédska.
Tak a máme za sebou vydarený vstup do slovenskej festivalovej sezóny. Topvar Rock Fest nám utešene rastie pred očami a jeho tohtoročná mutácia v mnohom predčila očakávania...
Za nechutným obalom hľadaj ešte hnusnejšiu muziku. V prípade šibnutých Američanov CRETIN platí jedno zo základných pravidiel tvrdej rockovej a metalovej hudby na sto percent.
„Na futbalové zápasy Interu som si vždy chodil oddýchnuť. Nikde nikoho, všade ticho, kľud.“ Na tento výrok Milana Lasicu som si jednoducho musel spomenúť v momente...
Ten zvláštny, skrátený týždeň po už dnes legendárnom prvom ročníku futbalového turnaja Análek Fotbálek Cup bolo treba nejakým spôsobom obzvláštniť. Až príliš veľa myšlienok smerovalo do areálu na pražskom Braníku za spálenými šancami a hanebnými prehrami.
Najlepší zvuk a najlepšie svetlá, aké som v nitrianskej Starej Pekárni zažil. Zároveň bezpochyby aj jeden z najlepších koncertov. Slovenská zastávka aktuálneho turné k albumu „Paradox Hotel“ švédskych lídrov súčasného prog-rocku veru celkom právom zaknihovala viacero superlatívov.
Tento album je vskutku komplikovanou záležitosťou. Som veľmi rád, že sa dostal do rúk mne a nie niektorému z mojich nevďačných kolegov, v rukách ktorého by sa zmenil na fackovacieho panáka.
Na tento večer sa tak skoro nezabudne. Max Cavalera a jeho SOULFLY pripravili všetkým priaznivcom pravého metalového umenia nevšedný zážitok, ktorý bude nielen v tomto roku márne hľadať seberovné...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.