GADGET, UPRISE - Nitra, naOZZaY - 10. septembra 2006
Toto je grindcore, aký mám rád! Presne táto myšlienka mi jediná zostala v hlave po nemilosrdnom zvukovom čistení mozgov v podaní majstrov hluku z Česka a Švédska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto je grindcore, aký mám rád! Presne táto myšlienka mi jediná zostala v hlave po nemilosrdnom zvukovom čistení mozgov v podaní majstrov hluku z Česka a Švédska.
Tak a máme za sebou vydarený vstup do slovenskej festivalovej sezóny. Topvar Rock Fest nám utešene rastie pred očami a jeho tohtoročná mutácia v mnohom predčila očakávania...
Za nechutným obalom hľadaj ešte hnusnejšiu muziku. V prípade šibnutých Američanov CRETIN platí jedno zo základných pravidiel tvrdej rockovej a metalovej hudby na sto percent.
„Na futbalové zápasy Interu som si vždy chodil oddýchnuť. Nikde nikoho, všade ticho, kľud.“ Na tento výrok Milana Lasicu som si jednoducho musel spomenúť v momente...
Ten zvláštny, skrátený týždeň po už dnes legendárnom prvom ročníku futbalového turnaja Análek Fotbálek Cup bolo treba nejakým spôsobom obzvláštniť. Až príliš veľa myšlienok smerovalo do areálu na pražskom Braníku za spálenými šancami a hanebnými prehrami.
Najlepší zvuk a najlepšie svetlá, aké som v nitrianskej Starej Pekárni zažil. Zároveň bezpochyby aj jeden z najlepších koncertov. Slovenská zastávka aktuálneho turné k albumu „Paradox Hotel“ švédskych lídrov súčasného prog-rocku veru celkom právom zaknihovala viacero superlatívov.
Tento album je vskutku komplikovanou záležitosťou. Som veľmi rád, že sa dostal do rúk mne a nie niektorému z mojich nevďačných kolegov, v rukách ktorého by sa zmenil na fackovacieho panáka.
Na tento večer sa tak skoro nezabudne. Max Cavalera a jeho SOULFLY pripravili všetkým priaznivcom pravého metalového umenia nevšedný zážitok, ktorý bude nielen v tomto roku márne hľadať seberovné...
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.