GHOST - Infestissumam
Ak má skutočne pravdu známy svätojurský mysliteľ Pišta Vandal a fenomén Bystrého Zla naozaj existuje, Švédi GHOST k nemu hrajú ten najdokonalejší zo všetkých soundtrackov.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak by som mal ukázať prstom na jeden jediný album, ktorý pre mňa reprezentoval moderný hardcore v minulom roku, tak je to práve tretí štúdiový zárez na pažbe kalifornských sympaťákov THE GHOST INSIDE.
Najlepšiu vianočnú skladbu tohto roka a s najväčšou pravdepodobnosťou i na veľa rokov dopredu nahrali ČAD. Ich „Horiaca obloha“ ako mocný výkrik hrdého kresťana pôsobí neuveriteľne osviežujúco v dobe...
Keď bol nedávno v rádiu mojim hosťom Hulo, na týchto stránkach známy najmä vďaka svojmu pôsobeniu v kapelách ako TESTIMONY alebo LVMEN, s radostnými iskričkami v očiach spomínal na jar roku 1993.
Piatok, náš posledný deň na festivale, priniesol to najlepšie z hudby, rovnako tak najsilnejšie zážitky z Wackenu 2012. Zaujímavé, že zo začiatku to tak nevyzeralo ani náhodou.
Štvrtkové dopoludnie nás zastihlo v dobrej nálade. Zo zodpovedných a sústredených hudobníkov sa stali uvoľnení...
Atlantický oceán je riadna sviňa. V noci som sa párkrát zobudil na totálnu zimu, nepomáha ani spacák, ani mikina natiahnutá až po uši. Napokon som celkom rád...
Tej ponuke sa nedalo odolať. Zažiť najväčší metalový festival na svete z pohľadu kapely? Bez ohľadu na to, aký som skeptický ohľadom súťaží amatérskych hudobných zoskupení a najmä akýchkoľvek hodnotení v podaní „odbornej“ poroty...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.