Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Veselý dlháň je späť! Arjen Anthony Lucassen, žijúca zásobáreň pozitívnej energie pretavenej do pútavých hudobných diel, prichádza so svojou historicky druhou sólovou nahrávkou - ak samozrejme počítame dosku „Pools Of Sorrow...
Neľudskej úlohy popasovať sa so zaslúženým, priam až federálnym úspechom skvelej nahrávky „Súkromná vojna“ sa kráska a fešáci zo Svätého Jura (a Bratislavy...
Najslabší album MEGADETH na značke Roadrunner Records. Druhý najhorší v celej diskografii kapely. Stručne, jasne, rýchlo a bezbolestne. Keďže sme však seriózne médium s federálnym cvengom a u nás veru nenájdete žiadne srandičky typu „It sucks (0/10)“...
“Ďakujeme! Užite si zvyšok večera s IN FLAMES!“ Ach áno, presne to sú slová, ktoré rád počujem hneď po vstupe do Gasometra z úst speváka predkapely, ktorá ma vôbec nezaujíma.
Počúvať tento album v podstate súbežne so sledovaním neuveriteľných správ z Osla a ostrova Utöya bola naozaj zaujímavá skúsenosť. Jedna krajina, dva výsledky mozgovej činnosti jej obyvateľov.
Klenot v diskografii SLAYER. Poklad medzi koncertnými, nielen metalovými nahrávkami. Album „Decade Of Aggression“ oslavuje o pár týždňov dvadsiate výročie svojho vydania a stále znie čertovsky dobre.
Druhý rozhovor s Angelou Gossow pre náš portál. Po deviatich rokoch. Tesne pred vypuknutím svetového turné k novému albumu „Khaos Legions“. Mnohé sa zmenilo...
Budapeštiansky klub Tündérgyár je miestom, aké mi na Slovensku zúfalo chýba. Pôsobivo členené a pomerne štýlovo zariadené priestory v malebnom deviatom obvode za mostom Sándora Petőfiho poskytujú útočisko zatúlaným barovým dušiam...
Mágia hudby. Veru tak. Ako inak si vysvetliť fakt, že jedna z najzaujímavejších nahrávok minulého roka by si z čisto racionálnych dôvodov zaslúžila maximálne tak zhovievavý úsmev a letmé zamávanie na cestu do zabudnutia.
Bol to myslím Jan Petričko, kto sa v časopise Rock Report na jar roku 1999 tešil z nového albumu SKUNK ANANSIE "Post Orgasmic Chill" takým spôsobom, že nadšene odkazoval všetkým nudným brit-popovým kapelám...
Ktosi múdry raz povedal, že zapáliť ostatných dokáže iba ten, kto sám horí. Arjen Lucassen je ako chodiaca fakľa pozitívnej energie a kreativity. Rozprávať sa s ním dvadsať minút znamenalo nabiť sa na niekoľko dní dopredu optimizmom a radosťou zo života.
Kto by nemal rád zmysluplné návraty svojich dávnych lások? THE CROWN nám zamávali na rozlúčku pred šiestimi rokmi. Rozbití a zničení zo stratových koncertných šnúr potrebovali prestávku na usporiadanie svojho súkromnia a nájdenie životnej rovnováhy.
Prišiel čas novej extrémnej superskupiny? Po zaslúžených úspechoch kolosov LOCK UP a BLOODBATH odviazali múdri ľudia vo vydavateľstve Century Media z hrdzavých reťazí aj celé roky driemajúcu príšeru menom INSIDIOUS DISEASE.
Na začiatku bola obskúrna promo nahrávka v čiernom obale. Malá nálepka s preklepom v názve albumu a napálené, ručne fixkou popísané CD. Relapse Records šetria na nepravdepodobných krajinách v strede Európy.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
