Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pri Satyrovi zo SATYRICON nie je veľmi ťažké uveriť povestiam o obrovskej charizme a ukážkovom type metalového frontmana. Štýl vystupovania na pódiu i mimo neho a rovnako aj štýl spevu podporujú predstavu o “performerovi”...
Ako vlastne funguje pop? Kde sa človek naučí predpovedať, že vo svete, v ktorom ešte nevyšiel album "Nevermind", stačí vydať "Nevermind" a celý pop sa postaví na hlavu?
Mesto Umeå leží zhruba na dvoch tretinách výšky švédskeho pobrežia Baltického mora. Je staré zhruba 700 rokov a je centrom vzdelávania, technického a medicínskeho výskumu vo Švédsku.
Keď INTRONAUT vymýšľali "Valley Of Smoke", mali to po "Prehistoricisms" asi oveľa ľahšie. Známi boli skôr insiderom a z ich miešania sludgoidného post-metalu s progom ešte vyzeral celkom slušný priestor na rast.
KÉPZELT VÁROS nie sú vaša typická postrocková kapela. Neboja sa ignorovať pravidlá, znieť inak než sa očakáva a hoci ich pozitívna hudba nie je v žánri...
KÉPZELT VÁROS, v preklade "Imaginárne mesto", som spoznal koncom roku 2010, keď v Budapešti predskakovali Anneke Van Giersbergen. Zaujali ma tým, akí boli vyspelí a zaujímaví hudobníci a takisto energiou...
Sú kapely, ktoré robia všetko preto, aby u poslucháča vyvolali dojem, že stvoriť hudbu patrilo medzi najťažšie veci na svete.
Keď hrali CRIPPLED BLACK PHOENIX v Trnave pred rokom, postarali sa vraj o najlepší koncert, aký kedy Art klub zažil. Tak znelo hlavné posolstvo marketingovej kampane nášho redakčného kolegu Klypsa...
Všetko sa mení. Značka AGUA DE ANNIQUE je preč. Po dvoch albumoch tejto "kapely" jej hlavná protagonistka vyčistila stôl a všetko sprehľadnila. Nový album vydáva pod svojim vlastným menom.
Klipovka "Autre Temps", ktorú ALCEST vypustil von pred vydaním novinky "Les Voyages De L´Âme", patrí medzi najlepšie skladby tohto roka. Projekt talentovaného skladateľa menom Neige a jeho rytmického partiaka Winterhaltera však patrí na scénu...
Bratislavskí RUST2DUST a nitrianski METROPOLIS sú dve veľmi skúsené slovenské kapely predstavujúce úplne odlišné metalové odvetvia, napriek tomu majú kopec vecí spoločných.
Život vie byť nádherný. Na jeseň objavíte nijako extra veľkú kapelu zo Spojených štátov, ktorá nahrá váš súkromný album roka, a o pol roka na to už kapela hrá takpovediac na prahu vášho príbytku.
ARCH ENEMY sú veľké hviezdy. Že to platí v Japonsku, vieme už dávno, no nejaký ten čas sa dá na to spoľahnúť aj v európskych končinách. Nevypredávajú štadióny...
Z hľadiska historickej zásadnosti je EP „An Ideal For Living“ od JOY DIVISION, vtedy čerstvo prekrstených z pôvodného názvu WARSAW, takmer bezvýznamný počin.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
