JOY DIVISION - O vodcoch ľudstva a láske, čo nás opäť rozdelí
Ian Curtis patrí k tým významným samovrahom, ktorých smrť stála na začiatku, nie na konci čohosi, hoci film Control (2007) Antona Corbijna spolieha najmä na vzdelaného diváka...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ian Curtis patrí k tým významným samovrahom, ktorých smrť stála na začiatku, nie na konci čohosi, hoci film Control (2007) Antona Corbijna spolieha najmä na vzdelaného diváka...
Prvá strana mince: ULVER po rokoch zmenili repertoár a koncertný program. Druhá strana mince: Opäť hrajú na každom jednom koncerte úplne to isté. A ak chcete tretiu stranu mince...
Novinka RADIOHEAD bohužiaľ skôr sklamala. Revolúcia s predajom predošlého albumu dopadla zhruba ako Slovenské národné povstanie a hoci sa kapela snažila pri „The King Of Limbs“ na uvedenie štyri roky starého albumu nadviazať...
Keď hrala pred tromi týždňami v Bratislave ANATHEMA nechutne natrieskanému Randalu, nejeden fanúšik nadával na organizátorov z Obscure Promotion, že koncert nepresunuli do vedľajšieho...
Pred týždňom zahral basgitarista Jamie Cavanagh dvojhodinový koncert vypredanému bratislavskému Randalu s ANATHEMOU. Vzápätí po ňom mu zazvonil telefón a dostal ponuku: post basgitaristu v AGUA DE ANNIQUE namiesto Jacquesa de Haarda...
Predtým, než traja liverpoolski bratia a ich spoločnosť s veľkým oneskorením dorazili do Bratislavy, strávili podľa slov Vinnieho Cavanagha dva dni v pokazenom tourbuse medzi pochybnými ľuďmi a besnými túlavými psami (v Bulharsku).
Je úžasné prísť na koncert kapely, ktorá patrí medzi kreatívnu elitu svojho žánru a hneď od začiatku byť svedkom toho, ako jej hlavný mozog Mick Kenney...
Niežeby RUMBURAX neboli zaujímavá kapela, no nemožno neoceniť, že v istej fáze svojho vývoja podnikli veľmi dôležitý krok: rozpadli sa. S minimálnou personálnou zmenou na poste speváka na ich troskách vznikla nová kapela s podobne nešťastným (hoci určite zapamätateľným) názvom RUST 2 DUST...
Príbeh zrodu fenoménu nórskeho blackmetalu bol opísaný, opakovaný, poprevracaný a vylúhovaný už tisíckrát. Bez toho, aby sme sa museli podrobne zaoberať doterajšími pokusmi zhruba platí...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.