PODIVNÝ PRÍPAD BENJAMINA BUTTONA - Čože je to päťdesiatka!
V poviedke z roku 1921 opísal Francis Scott Fitzgerald osudy Benjamina Buttona, v ktorýkoľvek okamih života úplne obyčajného človeka, no v skutočnosti zvláštneho tvora...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V poviedke z roku 1921 opísal Francis Scott Fitzgerald osudy Benjamina Buttona, v ktorýkoľvek okamih života úplne obyčajného človeka, no v skutočnosti zvláštneho tvora...
Titul prelomového albumu švajčiarskych industrial-metalových SAMAEL „Ceremony Of Opposites“ nemohol krajšie vystihnúť atmosféru utorkového večera v Bratislave...
Pokiaľ METROM a EMOR sú dve trčiace slovenské zoskupenia, reprezentujúce žánre doteraz na slovenskej hudobnej scéne nie príliš zakorenené, z množstva kapiel tradičných žánrov vykukuje len málokto.
Tohtoročné EP „Crowheart“ zachytáva holandských TEMPLO DIEZ usadených a vyrovnaných. Už nie sú zvláštni a experimentujúci, ich prejav sa vyčistil a po albumoch „Winterset“ a „Hoboken“ prišli so štvoricou jednoduchých a úprimných piesní...
Druhý tohtoročný pokus vystrúhať poklonu Jarovi Filipovi - tentokrát spolu s pôvodnými a novými skladbami silnej skladateľskej dvojice - k mojej smole ukázal...
Satyr dáva rozhovor, sediac v Porsche convertible počas rezania ostrých zákrut uprostred nórskych lesov – ak sa niekto niekedy spýta, čo si pamätám z DVD „Roadkill Extravaganza“ (okrem refrénu „Havoc Vulture“...
Najskôr vybavme jednu vec, ktorú články o bondovkách riešia neustále. Daniel Craig je ušatý svetlooký blondiak a absolútne nesedí na popis, pod ktorým si svojho hrdinu predstavoval Ian Fleming...
METROM ešte stále nepatrí k tým najznámejším menám na slovenskej scéne, no rozhodne patrí k hudobným projektom, ktoré momentálne zažívajú najdynamickejší vzostup - či už je reč o bohatých koncertných aktivitách či míľových skokoch...
Post rock a jeho subžánre. Spočiatku prirodzená reakcia na šoubiznisoidné mechanizmy, ktoré akokoľvek úprimne myslenú hudbu odjakživa mleli a mutovali do stavu...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.