MINISTRY - The Last Sucker
Protibushovská myšlienková výplň začína byť u amerických umelcov na ústupe, hoci ide pravdepodobne len o kľud pred budúcoročnou predvolebnou búrkou. Jedným z posledných matadorov je Al Jourgensen...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak poznáte ARCH ENEMY novej gossowovskej éry, skúste si predstaviť, ako by mohol znieť ich nový album. (...) No a presne tak aj znie. Z Amottovcov opadáva aura invencie už príliš dlho a ani „Vzostup tyrana“ na tom príliš veľa nezmení.
Koniec kapely PESTILENCE prišiel práve v najnevhodnejšej chvíli, po vydaní vrcholového albumu „Spheres“ v roku 1993. Ten po jednoduchších a priamočiarejších death a thrashmetalových albumoch prekvapil koketovaním s progresívnejšou hudbou a v tom čase veľmi populárnym jazzom.
Anneke opúšťa THE GATHERING, akonáhle si splní doteraz dohodnuté koncertné záväzky. Túto správu asi netreba nikomu približovať...
ENTOMBED boli kedysi jednou z mála kapiel, ktorá sa v ére zdokonaľujúcej sa produkcie a zvukovo čoraz čistejšieho death metalu obrátila proti prúdu a po typicky švédskych deathmetalových začiatkoch do svojej hudby primiešala punkové vplyvy...
Som rád, že konštatovanie z recenzie TO-MERA nebolo ojedinelým a existuje viac kapiel, pre ktoré pohodlný a vďačný žáner nemusí nutne znamenať plávanie po povrchu stokrát osvedčených formálnych znakov.
Festival Hodokvas konečne uzavrel obdobie hľadania vlastného profilu. Po vystriedaní viacerých lokalít našiel, zdá sa, ideálnu pôdu na ploche piešťanského letiska...
Poznáte UNKLE? (...) Niežeby som si o sebe myslel, že mám bohvieaký prehľad, no otázka sa mi zdá namieste pri projekte, ktorého albumy – momentálne tretí – vychádzajú sporadicky a s veľkým časovým odstupom a ktorého ťažiskom bývajú skôr zaujímavé spolupráce s rôznymi spevákmi (a mediálne stále pretriasaná spolupráca s DJ Shadowom).
Bratislava zažila Tori Amos. Originálna speváčka, pupočnou šnúrou pripútaná ku klavíru, predtým patrila k umelcom, ktorí v našich končinách vystupovali len vzácne...
Je skvelé počuť šoubiznisom nezhýčkanú kapelu, ktorá neberie akýkoľvek svoj výtvor ako vopred podarené dielo. V poslednom čase sa premnožili chabé pokusy rôznych kapiel o re-interpretáciu vlastných či cudzích skladieb...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.