AZAGHAL - Teraphim
Nejsem žádným velkým znalcem poměrně obsáhlé diskografie finských AZAGHAL, takže nejnovější desku „Teraphim“ hodnotím s víceméně čistým štítem. Tu a tam ale člověk přeci jen něco zaslechne...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejsem žádným velkým znalcem poměrně obsáhlé diskografie finských AZAGHAL, takže nejnovější desku „Teraphim“ hodnotím s víceméně čistým štítem. Tu a tam ale člověk přeci jen něco zaslechne...
Debutové album švédských APATI je jednou z odpovědí na v současnosti dosti populární depresivně – blackmetalové hnutí. Bohužel se kapela řadí do ranku těch méně výrazných...
OBLITERATE působí na slovenské grindové scéně již řadu let (konkrétně 17), avšak to, co v pohodě stačí na košický region, v lepším případě pak na celou Slovenskou republiku...
Jedna z nejočekávanějších rockových událostí letoška je za námi – pokud o tom náhodou nevíte, FAITH NO MORE v pondělí vystoupili v natřískané Tesla Areně.
Ač se to na první pohled nezdá, dvoučlenné těleso KAUAN nepochází ze země tisíce jezer, nýbrž z ruského Čeljabinsku. Inspirace finskými melancholiky TENHI je však jasně patrná – počínaje samotným názvem kapely („Kauan“ je jedna z desek posmutnělých Finů)...
FEN jsou jedním ze zástupců momentálně dosti populární odnože black metalu kombinované s „post“ vlivy, ať už si pod tím představujeme cokoliv. Na tom by ani nebylo nic až tak zvláštního...
Díky častému koncertování je jméno IAMX tuzemskému posluchači velice dobře známo. Pokud jste se s ním ještě nesetkali, pak vězte, že se jedná o sólový projekt Chrise Cornera (SNEAKER PIMPS)...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.