ALCEST - Souvenirs D'un Autre Monde
Francouzská (plus minus) metalová scéna nabízí skutečně jednu utajenou lahůdku za druhou a zejména na černě kovovém poli se to kapelami tohoto typu jen a jen hemží.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Úvodem několik nezbytných informací. „Ire Works“ je první nahrávkou „dillingerů“ v obměněné sestavě – bez zakládajícího člena Chrise Pennieho (za bicí soupravou jej vystřídal Gil Sharone)...
Jistě chce pořádný kus odvahy vydat u labelu pojmenovaného Total Holocaust Records nahrávku kapely slyšící na jméno LIFELOVER. Nebo že by se snad politika daného vydavatelství jen snažila demonstrovat skutečnost...
„Nearby Being“ je vcelku zdařilým výplodem kolaborace dvou ruských (konkrétně uralských) tvůrců ambientní hudby, one-man projektů skrytých pod hlavičkami CLOSING THE ETERNITY...
Sousloví „česká funeral doomová scéna“ nepatří zrovna mezi ta nejužívanější. Jak by také mohlo, vždyť hudební seskupení spadající do zmíněného ranku by se klidně dala spočítat na prstech jedné jediné ruky.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.