DHG - Supervillain Outcast
Jedním z neblahých faktorů lidského života je skutečnost, že přílišná očekávání mohou nezřídka vést k určitému zklamání. Jak se tento fakt může projevit u jedince...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že se dá smrtící kov dělat i trochu jinak, demonstrovala šestice ze severu již na předchozích dvou nahrávkách, kde dokázala kvalitním způsobem smíchat chutný koktejl z typické metalové razance a tvrdosti s elementy vypůjčenými odjinud (zejména industriálních a hardcoreových prvků bylo užíváno v poměrně hojné míře).
CARNIVAL IN COAL + GOJIRA + ZUBROWSKA = GROTESQUE THROUGH INCOHERENCE. Touto jednoduchou rovnicí se dá asi nejlépe vyjádřit pocit, který z alba „One Thousand Blasting Words“ mám.
LVMEN jsou v současné době hodně v kurzu, a tak nebylo žádným překvapením, že yachtařská prkna byla ve čtvrtek čtrnáctého zcela zaplněna. Ba co víc, naplnily se mé nejhorší obavy – v klubu byla hlava na hlavě...
Další porci zajímavých hudebních záležitostí mohl na počátku nového pracovního týdne opětovně sledovat brněnský Yacht. V tomto případě pořadatelé nabídli kapely motající se okolo hardcorové scény...
Předem upozorňuji, že nejsem zrovna velikým vyznavačem (natož nějakým znalcem) emo, hard a jiných corových záležitostí. Toho večera jsem se však - navzdory značné únavě - do Yachtu celkem těšil.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.