UNEVEN STRUCTURE - Februus
Někdo z vás byl možná svědkem povedeného vystoupení UNEVEN STRUCTURE v úvodních hodinách letošního Brutal Assaultu, ale pro většinu metalového světa je...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Během roku 1991 prodělala rocková scéna vcelku zásadní proměnu. Skončila éra pestrobarevných glam rockových krasavců a startoval nový žánr, který byl se svými ideály pravým opakem načančaných a optimistických osmdesátek.
Horká novinka z katalogu Solid State Records má název „Children Of Fire“ a musím konstatovat, že se jedná o pojmenování opravdu trefné. OH, SLEEPER přitlačili od posledně ještě více na pilu a nová deska je skutečný Oheň.
Akci příkladným způsobem otevřeli aktivisté CASEY JONES. Jednoduchý, rychlý hardcore-punk jel po celou dobu na plné obrátky a kapela z přidělené půlhodinky vyždímala maximum.
„V01D“ není klasické album, jedná se spíše o netradičně pojaté Best Of. THE AMENTA vybrali svoje nejlepší skladby, kompletně je znovu nahráli, přidali dvě nové a celou kolekci vydali jako novinku před letošním evropským turné.
Hned zkraje považuji za vhodné upozornit na fakt, že „Long Live“ není „live“ album (i když k němu svým způsobem nemá daleko) a vyslat menší varování akademikům oslavujícím seriózní hudební formu či precizně zahraný riff...
Dříve deathmetalovou progresi vyznávající kvartet BECOMING THE ARCHETYPE na novince „Celestial Completion“ trochu pozměňuje své priority. Nové skladby běží převážně ve volném tempu...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.