AIRBAG - The Century Of The Self
Láska na pár kliků aneb sveden algoritmy jednoho nejmenovaného technologického giganta. Takto jsem před drahně lety (ne)chtěně spadl do náruče neo-progresivistů AIRBAG poté...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že metal není ani zdaleka mrtvý, bych rád podal zprávu z thajské metropole, kde se mně po více než dvaceti letech poštěstilo znovu narazit na americkou deathmetalovou veličinu NILE...
Jaké budou desky bez Eda Mundella? Toť otázka, kterou si poslední tři roky asi kladla celá řada uctívačů pekelného rockového stroje MONSTER MAGNET. V podstatě hned po vydání výtečné osmé řadovky „Mastermind“ a po dlouhých sedmnácti letech ohlásil Mundell...
Už nějakou tu sobotu se snažíme referovat o tom, že rok 1993 byl mimořádně silný na emise vynikajících desek. S odstupem dvaceti let je pak zvláště těžké vybrat pomyslného vítěze z momentálně už řádně naposlouchaných a časem ošlehaných kolekcí.
Zastávku post-metalových průkopníků NEUROSIS v naší stověžaté matičce jsem měl v kalendáři zakroužkovanou dosti silnou červenou fixou. Tvorba Američanů je už hodně dlouho jednou z nejrespektovanějších v mojí diskografii a to i přesto...
Člověk by si měl dávat předsevzetí! Nemusejí být zrovna zlomová a nemusejí být přímo časována na úsvit Nového roku.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.