Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil...
BRING ME THE HORIZON boli nielen pre čitateľov Metalopolisu takmer odjakživa guilty pleasure, no pri aktuálnom albume „Sempiternal“ slovo guilty bledne.
Kým na ostatných troch albumoch sa austrálskym surferom PARKWAY DRIVE nepodarilo prekročiť hranice vlastného žánru a opustiť miesto v tieni svojich známejších kolegov...
Keď sa dnes objaví neznáma kapela s podtitulom "the next big thing", každý sa len pousmeje. Tento fakt si človek často ani nemá ako overiť...
Životný príbeh Briana „Heada" Welcha je ako z mierne sentimentálneho amerického filmu. Gitarista jednej z najúspešnejších skupín súčasnosti sa ju po dvanástich rokoch rozhodne opustiť...
Na prvé vypočutie je novinka FEAR FACTORY skôr sklamaním. Hudobne i zvukovo sa až nezdravo podobá na dva roky starý „Mechanize“, žiadna zo skladieb nie je vyložene hitová a všetky sú si navzájom podobné a nevybočujú z klasickej mustry...
Po rozpade FAITH NO MORE v roku 1998 sa akoby roztrhlo vrece raz viac, raz menej sólových projektov všestranného speváka Mika Pattona.
Je skutočne zaujímavé čítať si viac ako štyridsať rokov starú recenziu na prvotinu BLACK SABBATH v časopise The Rolling Stone. „(Znejú) presne ako CREAM...
Maťo Ďurinda niekde povedal, že krátko po vydaní „Žeravého znamenia osudu“ sa ho Jožo Ráž pýtal, prečo na album dáva samé pecky a nešetrí si niečo aj na neskôr.
NAPALM DEATH sú pre grindcore to, čo SLAYER pre thrash metal. Obe skupiny stáli pri zrode nového štýlu a aj po rokoch znejú ako lídri...
Max Cavalera bolo ešte donedávna meno zaručujúce kvalitu. Najvplyvnejšia postava juhoamerického metalu si už pridlho pod rôznymi hlavičkami vyberá „oddychový čas“ a vlastné skladateľské tápanie sa snaží zakryť návratmi ku koreňom a prikláňaním sa ku nekompromisnejšiemu a tvrdšiemu vyzneniu.
Hudba je ako krasokorčuľovanie medzi športmi. Na jednej strane tu máme viacmenej objektívne zmerateľné veci, ako sú technika alebo použité výrazové prostriedky...
Začať akýkoľvek článok o skupine, v ktorej figuruje Mike Patton, vetou „Mike Patton je šialenec“ je úplne na mieste. Špeciálne v prípade kapely, pri ktorej sa začala jeho kariéra - MR.
Raz za čas jednoducho vznikne nahrávka, kde všetko zapadne na správne miesto. Úvahy, nakoľko sa pod fenomenálny úspech NIRVANY podpísala smrť Kurta Cobaina teraz nechajme bokom...
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
