COLUMN OF HEAVEN - Mission From God
Kanadskému extrémnemu hudobnému dianiu som tu už zopárkrát klaňal a iné to nebude ani v tejto recenzii. Kanada je krajinou, kde scéna žije si vlastným životom.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď som o TORCHE čítal prvýkrát, hneď ma zaujala táto strohá, ale veľmi výstižná charakteristika kapely: „BEATLES meets early MELVINS meets NIRVANA“. V tej dobe som si ešte nevedel celkom dobre predstaviť...
Dnes si predstavíme dve mladé kapely z USA, ktorých poňatie metalového hardcore má nepochybne potenciál zaujať širšiu bázu poslucháčov. ENABLER sa môžu pýšiť zmluvou so Southern Lord...
Koncertný reunion švédskeho grindcorového pojmu NASUM vyvolal okrem pochopiteľného nadšenia skalných fanúšikov kapely aj vskutku rozporuplné reakcie. Od vynúteného ukončenia činnosti po tragickej smrti kapelníka Mieszka Talarczyka sa ponúkala otázka...
Ach, tá prehnaná medializácia. Stretávame sa s ňou takmer pri každej novej kapele z „hornej dolnej“ a v súčasnosti sa dotýka už aj štýlov, ktoré sa voči takýmto praktikám trhu otvorene vymedzujú a neraz bohorovne velebia DIY etiku (viď svojho času bizarné nihil-crustové bandy...
Niekdajší líder ISIS Aaron Turner sa po rozpustení domovskej kapely zrejme nudí a chce ochutnať kúsok z každého hudobného koláča.
Mal som pocit, že na Metalopolise akosi chýba onen špecifický pohľad na domácu hardcore-punkovú scénu, troška zdravej perspektívy „zdola“, ktorú u českých kolegov zastupuje kolega RIP.
Bol to jeden z tých totálne skurvených dní. Celú noc nespíš a ráno sa tvoji spolubývajúci rozhodnú, že ťa nenávidia, a chcú, aby si sa odsťahoval. Tvoja kamoška sa stane obeťou hrubého násilia.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.