SAVAGES - Silence Yourself
Drzých a vážnych skupín s jasnými postojmi dnes nie je veľa. O britskej ženskej štvorici SAVAGES sa hovorilo ešte predtým, než vyšiel jej debutový album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Drzých a vážnych skupín s jasnými postojmi dnes nie je veľa. O britskej ženskej štvorici SAVAGES sa hovorilo ešte predtým, než vyšiel jej debutový album.
„Vôbec netuším, čo mám s tým nástrojom robiť,“ popisuje Aron Sanchez hybrid gitary a basgitary, ktorý sám vyrobil, a dodáva, že ho sám vedie k improvizovanej...
Málokedy sa hudba dopĺňa s obalom a klipom až takto dobre. Alebo inak: Kým dobrá hudba nie je samá o sebe až taká ojedinelá, dobrá hudba s precíznym vizuálom vždy príjemne prekvapí.
Predošlý album THE NATIONAL patril medzi najlepšie nahrávky roka 2010. Nielen kvôli hudbe. Od väčšiny smutných pesničkárov sa líšil ľahkou iróniou, ktorá texty relativizovala a robila ich paradoxne ľudskejšími.
Téza o tom, že ambient je dobrý ako prázdna nádoba, ktorú možno naplniť vlastnými predstavami, je pravdivá len sčasti. Kevin Drumm nahral album, ktorý príliš k interpretácii nevyzýva.
Stieranie hraníc medzi pekným a škaredým nie je ničím novým ani vo výtvarnom umení, ani v hudbe. Naopak, popové aranžmány narušené zrnitou alebo matnou estetikou a hlukovými alebo ambientnými stopami nachádzajú najlepšie uplatnenie práve dnes...
Michael Gira zo SWANS má celkom dobrú ruku na samorastov s akustickou gitarou: kedysi objavil dnes populárneho Devendru Banharta...
Medové motúzy pod nosom redefinované. Stojí za povšimnutie, že krstný otec ambientu vydal Ódu na svetlo práve v zime. Sama o sebe je slnečná a príjemne lenivá...
Adaptácie najväčších diel svetovej literatúry znamenali vždy len problémy. Obyčajný prepis notoricky známej knihy znalého diváka nepresvedčí. Zmena predlohy zase v autorovi vzbudzuje obavy...
Nie je zvykom opomenúť čokoľvek nové od ULVER. Ak už sa u nás nedočká pozornosti ani kuriozita „Childhood´s End“...
Čo myslíte, koľko cenných diel dokážete vychrliť za krátky čas a udržať si zápal? Aj CRIPPLED BLACK PHOENIX už narazili na svoje limity; stačí sa pozrieť na ich portfólio a je jasné...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.