SAVAGES - Silence Yourself
Drzých a vážnych skupín s jasnými postojmi dnes nie je veľa. O britskej ženskej štvorici SAVAGES sa hovorilo ešte predtým, než vyšiel jej debutový album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Drzých a vážnych skupín s jasnými postojmi dnes nie je veľa. O britskej ženskej štvorici SAVAGES sa hovorilo ešte predtým, než vyšiel jej debutový album.
„Vôbec netuším, čo mám s tým nástrojom robiť,“ popisuje Aron Sanchez hybrid gitary a basgitary, ktorý sám vyrobil, a dodáva, že ho sám vedie k improvizovanej...
Málokedy sa hudba dopĺňa s obalom a klipom až takto dobre. Alebo inak: Kým dobrá hudba nie je samá o sebe až taká ojedinelá, dobrá hudba s precíznym vizuálom vždy príjemne prekvapí.
Predošlý album THE NATIONAL patril medzi najlepšie nahrávky roka 2010. Nielen kvôli hudbe. Od väčšiny smutných pesničkárov sa líšil ľahkou iróniou, ktorá texty relativizovala a robila ich paradoxne ľudskejšími.
Téza o tom, že ambient je dobrý ako prázdna nádoba, ktorú možno naplniť vlastnými predstavami, je pravdivá len sčasti. Kevin Drumm nahral album, ktorý príliš k interpretácii nevyzýva.
Stieranie hraníc medzi pekným a škaredým nie je ničím novým ani vo výtvarnom umení, ani v hudbe. Naopak, popové aranžmány narušené zrnitou alebo matnou estetikou a hlukovými alebo ambientnými stopami nachádzajú najlepšie uplatnenie práve dnes...
Michael Gira zo SWANS má celkom dobrú ruku na samorastov s akustickou gitarou: kedysi objavil dnes populárneho Devendru Banharta...
Medové motúzy pod nosom redefinované. Stojí za povšimnutie, že krstný otec ambientu vydal Ódu na svetlo práve v zime. Sama o sebe je slnečná a príjemne lenivá...
Adaptácie najväčších diel svetovej literatúry znamenali vždy len problémy. Obyčajný prepis notoricky známej knihy znalého diváka nepresvedčí. Zmena predlohy zase v autorovi vzbudzuje obavy...
Nie je zvykom opomenúť čokoľvek nové od ULVER. Ak už sa u nás nedočká pozornosti ani kuriozita „Childhood´s End“...
Čo myslíte, koľko cenných diel dokážete vychrliť za krátky čas a udržať si zápal? Aj CRIPPLED BLACK PHOENIX už narazili na svoje limity; stačí sa pozrieť na ich portfólio a je jasné...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.