HEXVESSEL - No Holier Temple
Fanúšikovia DØDHEIMSGARD a CODE za odchodom speváka veľmi smútiť nemusia. Kvohst im totiž predhadzuje dostatok slušného materiálu aj v iných projektoch.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Zázračné dieťa maďarského filmu. Štýlový solitér. Priekopník ambientného filmu.“ Ak by si mal Bence Fliegauf naplánovať vzostup vlastnej hviezdy, len ťažko by si pre svoju najdotiahnutejšiu hodinku mohol vybrať lepší čas...
Ťažko sa to dokazuje, ale zdá sa, že útek človeka do divočiny je čoraz vyhľadávanejšou témou filmových, literárnych...
„Predstavte si elektrickú gitaru odpútanú od klišé a všetkých jej fyzikálnych limitov, ktorá utvára odvážny nový hudobný jazyk...
Štúdium elektronickej hudby v Arnheme, práca pre filmový priemysel, zvukové novátorstvo, skúmanie vzťahu medzi auditívnym a vizuálnym...
Začnime od konca. Bol to neuveriteľný koncert. Znova sa potvrdilo, že na WOVEN HAND sa oplatí chodiť bez očakávaní. Azda všetky doterajšie stretnutia chystali publikum na to...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.