AHAB - The Divinity Of Oceans
Píše sa rok 1821. Dvojica mužov na malej záchrannej loďke sa necháva unášať Tichým oceánom nevedno kam, po deväťdesiatichpiatich dňoch na mori už nedúfajú v záchranu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pařát, jeden z popredných metalových časopisov v Českej republike, tento rok oslavuje svoje desiate narodeniny. Pri tejto príležitosti vám prinášame rozhovor s hlavným mužom v pozadí tohto magazínu - Petrom Říhom.
Naga Productions nie je žiadny distribučný gigant. Ide o menšie české (predovšetkým blackmetalové) vydavateľstvo so zhruba štvorročnou históriou a niekoľkými zaujímavými nahrávkami na konte.
Prekvapujúce alebo nie, jedna z najzaujímavejších a najosobitejších doomových kapiel súčasnosti pochádza z exotického Čile, má na konte dva mimoriadne vydarené albumy („The Tatterdemalion Express“ + „Draining The Waterheart“) a onedlho k nim pridá aj tretí.
Nie je to tak dávno, čo debutový album českej formácie WWW spôsobil „veľký šok“ v radoch redakcie Metalopolisu, ale aj mimo nich. Experimentálny hip hop...
BEHEMOTH a jeho neúčasť na Minikvase. Bulvárom pretriasané trhanie Biblie nevyústilo len do nechápavého klopkania si na čelo zainteresovaných, celá záležitosť mala oveľa vážnejšiu dohru.
Rovnako ako autor editorialu dva roky starého, nultého čísla časopisu Rock Planet, aj V-dur sa vo svojej dekonštrukcií prvých vydaní tohto mesačníka zamýšľal nad otázkou životaschopnosti metalového magazínu u nás - nad motiváciou bežného fanúšika kupovať si to...
Pre mnohých najväčši sviatok extrémneho metalu „u nás“ má za sebou svoje štrnáste, podľa všeobecného konsenzu úspešné, pokračovanie. Napokon, jeho podrobný rozbor ste si mohli prečítať v reportoch z prvého...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.