Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
HEIDEN nikdy nemali potrebu vynikať v aranžérskom inžinierstve či lámaní prstov. Tak, ako v nedávnej minulosti, aj dnes si pozornosť poslucháča bez väčších problémov udržiavajú vďaka pre nich už príznačne melancholickému charakteru hudby.
Eponymná prvotina severoírskych odkundesov asi ostane navždy aj ich opusom magnum. Podarilo sa na nej skĺbiť výborný nápad, brilantné technické prevedenie a čarovnú atmosféru do strhujúceho a hlavne prirodzeného celku tak...
Z času na čas ma niečo fakt dostane. Skutočne dostane – nie takým tým typickým spôsobom, že by kvôli tomu plávala celá kúpeľňa. V duchu uznanlivo prikyvujúc...
Je otázne, nakoľko „potrebné“ sú vôbec recenzie nových albumov kapiel ako PEARL JAM. Ak by pri dnešných skúsenostiach boli ochotní vypustiť do sveta niečo...
Písať o negatívach nadprodukcie v post-metalovom piesočku sa už pomaly stáva klišé rovnako, ako sa ním stali viaceré kompozičné postupy žánru. Z dlhej chvíle si šesťdesiaty ôsmy raz pripomeňme...
Bez ohľadu na „čalamádovú“ (© Rudi) povesť Topfestu, ktorá naberala tento rok tragikomické dimenzie, sa organizátorom podarila veľká vec. Autor by si nikdy nebol pomyslel...
Doba je zlá. Havrany nechcú krákať, Wilson si doma zo skrine vytiahol sveter, na ktorom má napísané „GATE“, no a s tým predajom hudobných nosičov to tiež nie je ružové.
Štyri roky uplynuli, odkedy Francúzi HACRIDE oslovili prívržencov metalovej alternatívy a tým povestným rozhodujúcim tretím albumom sa vyštverali tam...
40. výročie vydania jedného z najslávnejších hudobných albumov určite nie je udalosťou, ktorá v týchto dňoch opanuje titulky denníkov. Špecializovaný hudobný portál je však práve tým miestom...
Prvé okamihy prekvapivo rýchlo vydaného nasledovníka minuloročnej, pomerne prchavej „sedmičky“ majú jasnú úlohu – absencia intra, instantný šok od prvej desatiny sekundy...
Nejeden zaslúžilý a rešpektovaný spolok počas svojej hudobnej púte dospel do stavu, kedy už od neho akékoľvek dramatickejšie zmeny výraziva môžeme očakávať len ťažko.
Minulosť nás rada presviedčala o tom, že Devin Garett Townsend, tá úžasná hračka prírody a generátor pozitívnej energie, pozná problém na každé riešenie.
Nedá sa povedať, že by o nej celé tri roky nebolo počuť. Kto chce, nájde si. Avšak hoci je papierovo súčasťou popkultúry, o túto dámu našťastie zakopnete predovšetkým v súvislosti s jej tvorbou ako s nejakými škandálikmi.
Dnes už s tradičným black metalom v celej svojej pôvodnej hudobnej aj ideologickej „čistote“ príliš nepochodíte. Môžete pokojne znieť ako MAYHEM a BURZUM dohromady.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
