AYREON - Into The Electric Castle
Niekedy je ťažké vyhnúť sa tomu, aby článok bol jednou súvislou ódou. Arjen Anthony Lucassen na prelome tisícročí dokázal poskladať dlhé, zaujímavé, pestré...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď sympatická ohijská päťka vtrhla pred pár rokmi na scénu, hovorilo sa o sviežom vánku a vetraní žánrového vzduchu. Čas vždy ukáže, nakoľko tieto reči môžu byť reálne a do akej miery sa bublina nafukuje.
Niektoré otázky správne odpovede nemajú. Leitmotívom večera bola neverbálna polemika o tom, čo konkrétne odlišuje bezduché naháňanie minutáže abstraktnými ruchmi a opakovaním „toho geniálneho motívu“ do zblbnutia od skutočného pôžitku vytvoreného docvaknutím všetkých tónov v hlave na správne miesto.
Mal to byť ďalší normálny deň. Asi preto, že pôvodne nemal mať s OPETH nič spoločné. No hoci neexistuje kapela, ktorá by zo mňa spravila die-hard fanatika...
Vývoj situácie po Blackieho odchode z jeho „rodného depa“ aj pri konzumácii jeho šiestej sólovky pripomína, že treba vedieť, kedy odísť. Pokiaľ si jeho tvorba akú-takú úroveň udržiava...
Prečo by sme si to nepriznali? Priaznivec podpovrchovej hudby, unikajúcej pozornosti médií, sa s trochou nadhľadu má ako také alternatívne prasiatko v žite.
Maličké Chapeau Rouge sa v tesnom susedstve Starého mesta pražského nijako nevystavuje na obdiv. Tvári sa ako ďalšia zapadnutá kaviarnička, ktorú pár dní po návšteve vymažete z pamäte...
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.