AYREON - Into The Electric Castle
Niekedy je ťažké vyhnúť sa tomu, aby článok bol jednou súvislou ódou. Arjen Anthony Lucassen na prelome tisícročí dokázal poskladať dlhé, zaujímavé, pestré...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď sympatická ohijská päťka vtrhla pred pár rokmi na scénu, hovorilo sa o sviežom vánku a vetraní žánrového vzduchu. Čas vždy ukáže, nakoľko tieto reči môžu byť reálne a do akej miery sa bublina nafukuje.
Niektoré otázky správne odpovede nemajú. Leitmotívom večera bola neverbálna polemika o tom, čo konkrétne odlišuje bezduché naháňanie minutáže abstraktnými ruchmi a opakovaním „toho geniálneho motívu“ do zblbnutia od skutočného pôžitku vytvoreného docvaknutím všetkých tónov v hlave na správne miesto.
Mal to byť ďalší normálny deň. Asi preto, že pôvodne nemal mať s OPETH nič spoločné. No hoci neexistuje kapela, ktorá by zo mňa spravila die-hard fanatika...
Vývoj situácie po Blackieho odchode z jeho „rodného depa“ aj pri konzumácii jeho šiestej sólovky pripomína, že treba vedieť, kedy odísť. Pokiaľ si jeho tvorba akú-takú úroveň udržiava...
Prečo by sme si to nepriznali? Priaznivec podpovrchovej hudby, unikajúcej pozornosti médií, sa s trochou nadhľadu má ako také alternatívne prasiatko v žite.
Maličké Chapeau Rouge sa v tesnom susedstve Starého mesta pražského nijako nevystavuje na obdiv. Tvári sa ako ďalšia zapadnutá kaviarnička, ktorú pár dní po návšteve vymažete z pamäte...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.