THE PRODIGY - The Day Is My Enemy
Hudebního fanouška, odkojeného hudbou devadesátých let a postiženého fascinací elektronického big beatu v podání průkopníků z THE PRODIGY, současná tvář britské legendy potěší jen stěží.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po víceméně úspěšném vystoupení na loňském Brutal Assaultu mohl jen bláhový očekávat, že se tím naplnila poslední možnost spatřit znovuzrozenou legendu českého death metalu KRABATHOR živě na jevištním pódiu.
Slyšel jsem ze všech stran nesčetněkrát, že ANATHEMA je kapelou, která živě člověka emočně ubije téměř k zemdlení. Že jejich prostinká hudba, naplněná opravdovostí...
Trpělivost růže přináší! Jak jinak si vysvětlit, že se Slovensko teprve pár dní zpět dočkalo premiérové návštěvy DREAM THEATER...
Ten příběh o liverpoolské skupině všichni jistě znáte. O ústřední formaci zkázonosného metalu postupně opouštějící metalové kořeny a plynule přesunující pole působnosti až k někam k experimentální éteričnosti RADIOHEAD či stadiónové uvolněnosti COLDPLAY.
Jít či nejít?! Tuhle otázku jsem si v loňském roce pokládal od okamžiku, kdy jsem na světelné tabuli sedmnáctého ročníku Brutal Assaultu spatřil datum tributního koncertu DEATH...
I kdybych měl platit za toho nejzatvrzelejšího metalistu pod sluncem, tvrdícího, že cokoliv dotýkajícího se recitačního žánru, je ekvivalent pro cosi smradlavého a řídkého...
Když pražská sebranka HENTAI CORPORATION, vyhlášená svou zvrhlostí a slovní nevybíravostí, žádala své fanoušky přes sociální síť facebook o pomoc při natáčení premiérového klipu...
Pištící lolitky, zesměšněné tváře českého showbyznysu, sarkastická odpověď na otázku, proč Hitler táhl na Evropu...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.