SHADOW AREA - Signpost
Pilná práce a touha se neustále zlepšovat. Takto by se dalo nazvat počínání strážnických mladíků SHADOW AREA. Ještě nedávno jsme se tu bavili o nadějném debutu moravského metalcoreového spolku...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Marná sláva, bigbít na růžích rozhodně ustláno nemá! Kdo by tomu tvrzení náhodou nevěřil, mohl si to ověřit na vlastní kůži účastí na hodoňském koncertu pražských PRVNÍ HOŘE.
Od podzimu 2010 již třetí návštěva bratislavského klubu Majestic. Už to svědčí o faktu, že se zde Daniel Gildenlöw se svou družinou po dlouholetém vyhýbání se československému území pevně zabydlel.
Když sudičky stály nad kolébkou této polské sebranky, s největší pravděpodobností se nacházely v dobrém rozmaru. Jak jinak si také vysvětlit, že už od prvních krůčků jejich um sršel šarmem...
Oprostit se od předvánočního nákupního chaosu a pořádně protřepat palici, tak nějak by se dala shrnout vábivá promotion, která lákala hned pěticí československých zastávek koncertů polské smrtící mašinerie VADER a moravských rouhačů HYPNOS.
Trvalo to pouhé tři roky, než se věčně nedoceněná progrocková stálice MARILLION zase ukázala v naší malé zemičce. Jestliže však patříte ke těm nešťastníkům...
V hudebním životě není lepšího pocitu, když výsledek předčí vysoké očekávání hned několikrát. Určitě to znáte, i když se jedná o velmi těžko definovatelný vnitřní jásot...
S jistou dávkou nostalgie se v myšlenkách vracím k jaru 2007. Byla to doba, kdy krom zeleně a obligátních jarních rostlinek začala kvést i má alergie k všudypřítomným a značně marným kapelám melodicko-metalového směru.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.