ASPHYX - Incoming Death
Od roku 2007 opäť aktívni ASPHYX stačili do minulého roku vydať tri ďalšie albumy, ukazujúce skupinu v plnej sile, a v prvom rade „Deathhammer“ z roku 2012 bol vrcholom jej kreatívnej sily a vražednej kapacity.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od roku 2007 opäť aktívni ASPHYX stačili do minulého roku vydať tri ďalšie albumy, ukazujúce skupinu v plnej sile, a v prvom rade „Deathhammer“ z roku 2012 bol vrcholom jej kreatívnej sily a vražednej kapacity.
Od „The Undergound Resistance“ ubehli vyše tri roky, Fenriz a Nocturno Culto teda vyliezli z hmlistých a mrazivých nórskych lesov, aby nám predviedli osem celkom nových skladieb...
Krvilačníci z východoflámskeho Beverenu sú tu od roku1995, a od debutu „Purity Of Perversion“, solídneho, ale nie extra výnimočného mixu death metalu a grindu s typickými gore textovými nápadmi urobili ohromný pokrok.
Z bohatej kolumbijskej BDM scény sa s novým albumom hlásia MENTAL APRAXIA. Skupina existuje – asi skôr sporadicky – od roku 2001 a predošlý, debutový album „Cinical – Hypocritical Existence“ vydala u „Kojota“ v roku 2006.
Pred pár mesiacmi oslávila štvrťstoročie existencie skupina, ktorá patrí medzi piliere českého podzemného metalového diania a nadpriemerne sa jej darí mútiť vodu aj mimo domáceho teritória.
O THROES (oficiálne si to píšu skôr ThrOes) som donedávna nechyroval, stávajú sa však na Slovensku kadejaké náhody a tak mi jedného dňa v schránke pristál exkluzívne spravený digipack s takmer sedemdesiatimi minútami hudby.
Keď sa chystáte na koncert reinkarnovanej legendy so statusom zakladateľa žánru, hrajúcej turné v spoločnosti dvoch ďalších výrazných mien, existujúcich plus – mínus štvrťstoročie...
Zakladajúca banda švédskej školy brutálneho death metalu a najväčšie tamojšie meno jeho prvej generácie za štvrťstoročie existencie zažila všeličo, aj odchod hlavného ťahúňa...
Post rock je žánrom, ktorý už niekoľko rokov celkom výrazne hýbe hudobným svetom a oslovuje široké spektrum poslucháčov od milovníkov nezávislých britských gitaroviek cez HC komunitu až po poslucháčov experimentálnej tvorby alebo dokonca black metalu.
Na zablatenú Katarínu pripadol prvý koncert v réžii Metalfingers. Pôvodne mali v tomto termíne hrať DEBUSTROL a HYPNOS, nie že by som jedných či druhých nejako prežíval...
Neprikladajte veľkú váhu tomu, že traja z týchto štyroch chlapov vyzerajú ako šoféri MHD či majstri odborného výcviku, na hranie výborného pohansky ladeného black metalu im to evidentne stačí.
Mám pocit, že MITHRAS z anglického Rugby sú stále tak trochu nevhodne utajeným nielen ostrovným deathmetalovým klenotom. Osemnásť rokov existencie (prvé dva ako IMPERATOR)...
Tak sme u nás mali takú riadne výživnú extrémnometalovú ponuku. V prvom rade rozhodne nie neznámu a nie bezvýznamnú USBDM bandu zo San Diega, navyše s frontmanom...
Uvažovanie o reedícii Monstronomiconu naberá na reálnych kontúrach a ak už sa niečo také má naozaj stať, určite by v knihe nemalo chýbať pár aktualizácií.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.