Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako po dovolenke zmierniť dopad návratu do potuchnutej domácej reality? Rachotivý koncert nemusí byť najhoršie riešenie, keď viete, že jedna kapela vás minule bavila a tá druhá je žáner s potenciálom pobaviť aspoň naživo – pár deathcorov to už dokázalo.
Desať rokov uplynulo od infernálneho deathmetalového maelstromu s názvom „Awakening Of The Rebel“, doba, ktorá sa zdala byť na neprečkanie, zdalo sa dokonca...
Druhý album „Autopsychosis“ vystrelil moskovských KATALEPSY spomedzi nádejí ruskej scény rovno do prvej ligy svetového technického a brutálneho death metalu.
Brazílskym metalovým amazonkám NERVOSA sa s agentúrou The Flaming Arts a vydavateľstvom Napalm Records zadarilo tak, že to asi ani nečakali, a necelý rok po spoločnom hraní s HIRAX do Európy vyrazili na vlastnom turné.
Tech/BDM monštrum WORMED vydalo v marci tohto roku svoj tretí dlhohrajúci album a osobne mám z neho naozaj veľkú radosť...
Od začiatku roku povychádzalo rozhodne viac BDM nahrávok než o koľkých si tu teraz prečítate, ale osobne ma v rámci menej skloňovaných spolkov práve tieto zaujali až tak...
Na fešnom digipacku v čiernej, bielej a červenej farbe sa o miesto podelili plzenskí 1000 BOMBS a pražskí BAJONET. Osem skladieb z ich najnovšej tvorby sa zmestí na necelých 22 minút...
Albumový debut plzenských thrasherov je, pravda, už trochu starší, v marci sa ale dočkal 12-palcového vinylového vydania u Support Underground, patrí sa teda niečo o ňom napísať.
„A je to tu priatelia! Myšlienka, s ktorou sme sa pohrávali už dlhšiu dobu konečne nabrala reálne kontúry a môžme Vám s radosťou oznámiť, že 13.5.2016 sa na pódiu stretnú 3 košické kapely.
Floridskí BRUTALITY boli aj napriek takým deathmetalovým klenotom a míľnikom ako „Screams Of Anguish, „When The Sky Turns Black“ a „In Mourning“ skupinou...
Máme u nás na Slovensku odnedávna takú socialistickú vymoženosť o povinných 25 % domácej hudobnej tvorby v rádiách. Vydupali si ju „titani slovenského popu a rocku“ a zdôvodnenia sú tak medzi „inde to tiež tak majú!
Napísať túto recenziu bol boj, dôvod vysvetlím. Je mi jasné, že aj pre kapelu s úplne bežnými ambíciami je nočnou morou to, že nejaká sviňa šlohne jej nahrávku a vyvesí ju na stiahnutie ešte pred oficiálnym vydaním.
Takto napíšem – bol to sviatok. Oslava hudby, ducha starých čias, a pocta géniovi-zakladateľovi, ktorý, pretože ak osud existuje, tak kašle na akúkoľvek spravodlivosť...
Slovenský východ bol v death metale dlhé roky silný vysoko nad domáce pomery, a aj keď je tu najväčší rozmach kovu smrti zrejme už minulosťou, stále sa nájdu ľudia...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
