Majstri death metalu s klasickým švihom 2015
Dnešný špeciál je venovaný klasickému, alebo ak chcete, old school death metalu. Najprv dostanú priestor aktuálne novinky starých majstrov, starších než niektorí ich poslucháči.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnešný špeciál je venovaný klasickému, alebo ak chcete, old school death metalu. Najprv dostanú priestor aktuálne novinky starých majstrov, starších než niektorí ich poslucháči.
Pussylover – gitara, Luke aka Tupa Boss – bicie, Killerboogieman – basgitara, Payoung - vokály, Frau Ren aka Felisha – vokály a „hlas sexuálnej orgie“...
Typický príklad bandy, ktorú tí, čo ju sledovali od začiatku, museli už tak po roku 1995 preklínať s tým, že boh/diabol/ktokoľvek ich nevedno prečo nenávidí a za niečo tresce.
Minule sme tu mali death metal stavajúci v prvom rade na brutalite, teraz si dáme pár vzoriek takého, v ktorom sa v zvýšenej miere dbá aj na technické podanie a skladateľskú prešpekulovanosť.
Slovenskí priekopníci a veteráni atmosférického doom metalu, dark metalu (alebo ako chcete nazývať ich zbierky potemnených drsne metalových nálad) GALADRIEL sú dnes stálicou domácej scény a k 20.
O brutálny death v súčasnosti fakt núdza nie je, vlastne by menej bolo viac, keďže prísť s niečím novým sa ani nedá a von lezie kopa kadejakého priemeru.
Som rád, že aj dnes sa mi občas podarí natrafiť na kapelu, ktorá bez toho, aby sa krvopotne a krkolomne snažila vymyslieť niečo nové a zároveň nie nezmyselné tam...
Od poľských Godz Of War Productions prišiel už pred časom ďalší balíček s kapelami, ktoré síce nie sú svetoznáme, do sveta sa však môžu pustiť bez bázne a hany.
Banskobystrickí gazdovia po piatich rokoch od vydania „Gazdovskej veselice“ dodali druhý dlhohrajúci album, zabalený do vydareného digipacku, keďže rozožraných fanúšikov už treba lákať na kadečo.
Slovenskí priekopníci atmosférického doom či dark metalu GALADRIEL oslavujú 20. výročie založenia vinylom „Lost In The Ryhope Wood“ a rovnomenným turné...
Titan slovanskej fantasy, spisovateľ, ktorý zo žánru „o drakoch, mečoch a čarodejníkoch“ urobil serióznu literatúru, sa po vydarenej „husitskej trilógii“ – Reynevanových dobrodružstvách – a po rokoch vracia so svojím najpopulárnejším...
Tri roky a dva mesiace po vydaní pochopiteľne kvalitného, ale trochu rutinou zapáchajúceho albumu „At The Gate Of Sethu“ bohovia, démoni a duchovia pravekého a starovekého Egypta...
Renesancia thrash metalu na Slovensku beží na plné obrátky a dá sa povedať, že táto scéna naberá na potešiteľnom svojráze zvlášť u skupín, ktoré sa vzdali kozmopolitnej angličtiny a dali sa na spievanie v rodnej reči.
So vznikom v roku 1990 sú PARRICIDE z Chełmu jednou z najstarších stále a nepretržite fungujúcich poľských extrémnych záležitostí a v podstate patria aj k zakladateľom tamojšej deathmetalovej a grindcoreovej scény...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!