Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kedy som to bol naposledy na koncerte? Tohto roku sa mi podaril zatiaľ jeden, ešte v januári. Človek má viac týchto kultúrnych plánov...
Prvá tohtoročná akcia, na ktorú som išiel, od začiatku lákala všetkými menami, aj keď jedno z nich sa párkrát menilo.
Predtým, než si povieme o tom, ako sa fínskej grindcoreovej legende na tuším šiesty pokus podarilo prísť do Košíc...
Cesty metalových hudobníkov proti prúdu času nie sú ničím novým, „retro-štýly“ sú tu prinajmenšom od 2.
Poznáte to, keď ste kedysi mali obľúbenú kapelu, ale takú, že by ste si za ňu dali ruku odťať. A tá by potom po rokoch vydávala album každé hádam dva roky...
3 – 2 –1, „SUFFOCATION bez Franka už nikdy nebudú takí...“ Ale nepovedz. Frank Mullen, vskutku titan a štýlotvorca BDM vokálu im nezakázal...
Zo severu túto jeseň veje utešene. Pred pár týždňami Island, minulý štvrtok ďalší, a k tomu dvakrát Fínsko.
Vraj tu máme pretlak koncertov, ľudia to nestíhajú, musia si vyberať a podobne. Beriem, tiež si vyberám. A keď som pred niekoľkými mesiacmi zazrel plagát s logom estónskych METSATÖLL...
Pred pár rokmi sa začala diať taká vec, že okrem deathmetalistov, ktorí sa dali na hudobnú archeológiu a kov smrti začali hrať tak...
V piatok hrali v Collosseu ARAKAIN, ktorých som vynechal, keďže táto česká (thrash)metalová legenda u mňa existuje prevažne odvtedy...
V posledný septembrový štvrtok sme si mohli „hore“ v Colle zaspomínať na skvelé časy, keď Lucas Wourment pre nás robil nezabudnuteľné akcie pod hlavičkou Cassovia Deathfest a Slamtastic Party.
MARTYRIUM CHRISTI fungovali v západných Čechách s krátkou prestávkou v rokoch 1994 – 2014 a deathmetalovému svetu ako dedičstvo zanechali jedno demo a dva albumy.
V sobotu 9. septembra na domácej pôde oslavovali CONTEMPT to, že bez ohľadu na viacročný útlm skladateľských, koncertných a iných aktivít...
Nezdá sa to, ale od albumu „Serial Urbicide“ minských EXTERMINATION DISMEMBERMENT ubehlo desať rokov, počas ktorých bieloruský stroj na surovú smrť fungoval skôr nárazovo či ako keby len tak „bežal na pozadí BDM scény“.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
